Escobaria sneedii subsp. sneedii |
|
Rod: | Escobaria   Britton et Rose, 1923 |
Sekce: | Escobaria   N. P. Taylor, 1983 |
skupina Escobaria sneedii | |
Druh: | sneedii   Britton et Rose, 1923 |
Poddruh: | sneedii   |
Synonyma
Coryphantha sneedii   (Britton et Rose) A. Berger, 1929
Mammillaria sneedii   (Britton et Rose) Cory, 1936
Coryphantha pygmaea   Frič, 1923
Výskyt a rozšíření
USA (Texas, New Mexico), Franklin Mts., Guadalupe Mts., El Paso Co., Doňa Ana Co.,
Organ Mts., jižní stráně, ve vápencovitém štěrku, poušť (Chihuahua desert) nebo pouštní
savany, nadmořská výška 1300-1500 m.
Typová lokalita: | Franklin Mts., Texas (USA) |
Popis
Tělo: | válcovité, trsovité (10-50 stonků), 60 mm dlouhé, 10-20 mm široké; bradavky asi 3 mm dlouhé, válcovité; areoly na despělých bradavkách okrouhlé, v dospělosti prodloužené do krátké brázdy, zabírající asi třetinu délky bradavky | |
Trny: | okrajové: | 25-45, štíhlé, tuhé, 5-6 mm dlouhé |
středové: | 13-17 (20), poněkud silnější než okrajové, bílé, zprvu na temeni narůžovělé až načervenalé | |
Květ: | 12-15 mm veliký, úzce nálevkovitý, bělavý až světle růžový, někdy bledě červený, drobný; vnější okvětní lístky úzké, na okraji brvité a se středním tmavším proužkem; vnitřní okvětní lístky stejného charakteru, ale bledší barvy; nitky růžové, prašníky oranžové, čnělka delší než tyčinky, bliznové laloky bílé až krémové | |
Plody: | krátce válcovité, cca 10 mm dlouhé, 6 mm široké, zelené, ve zralosti žlutozelené, někdy s načervenalým nádechem | |
Semena: | hnědá až červenohnědá, ledvinovitá, 1 mm velká |
Poznámky
Escobaria sneedii byla nalezena v roce 1921 J. R. Sneedem, podle kterého byla
i pojmenována.
Naleziště Escobaria sneedii subsp. leei a Escobaria sneedii subsp.
sneedii se částečně překrývají, rostliny rostou i ve vzdálenosti cca 50 m, ale
přesto nebyla zaznamenána hybridizace (S. Brack, 1979). Z tohoto důvodu někteří autoři
hovoří o dvou samostatných druzích.
Někdy dochází k záměně Escobaria sneedii subsp. sneedii s taxonem Escobaria
tuberculosa, který je vzrůstem robustnější, plod je kuželovitý, relativně velký,
červený, semena jsou zhruba poloviční. Oba druhy se nekříží, úspěšná nebyla ani umělá
hybridizace.
Vzácné rostliny, které jsou chráněny v USA federálním zákonem. Jsou zažazeny do seznamu CITES I.
Skupina sneedii zahrnuje několik taxonů, které byly dříve samostatnými druhy. Postupně
byly některé převedeny do úrovně subsp. a v posledních pracích byly zahrnuty pouze mezi synonyma
Esc. sneedii (Zimmerman et Parfitt 2004) nebo dvou subsp. sneedii a orcuttii
(Hunt, Taylor et Charles 2006). Souhlasím, že celou skupinou rostlin je třeba komplexně prostudovat
a některé taxony s největší pravděpodobností zařadit mezi synonyma, ale odmítám sloučit taxony,
které jsou vzhledově odlišné na první pohled již jako nedospělí jedinci (např. sneedii -
villardii). Proto jsou jednotlivé taxony této skupiny na těchto stránkách zatím ponechány
nebo provizorně kombinovány do úrovně poddruhů (JMyn):
subsp. sneedii
subsp. albicolumnaria
subsp. guadalupensis comb. provisorum
subsp. leei
subsp. orcuttii
subsp. organensis
subsp. sandbergii
subsp. villardii
Literatura
redakce Aztekia (1988): Kaktusy národních parků USA, Aztekia, 11: 45-49.
redakce Aztekia (1979): Přehled rodu Escobaria Br. a R., Aztekia, 2(3): 27-28.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 312, Timber Press Portland, Oregon.
Benson L. (1969): Flora of Texas, Cactaceae, 311-312.
Benson L. (1982): The Cacti of the United States and Canada, 848-851.
Brack S. (1979): Pozorování na Escobaria leei Böd., Aztekia, 2(1): 2-3.
Britton N. L., Rose J. N. (1923): The Cactaceae, 4, Washington.
Frič A. V. in Seidl J., ed. (1924): Výsledek devítiměsíční cesty do Mexika. - Kaktusy,
sukkulenty a jejich pěstění, Praha, 4: 121, Knihovna Československých
zahradnických listů
Grunert Ch., Viedt G., Kaufmann H.-G. (1979): Kaktusy a iné sukulenty, Príroda Bratislava.
Haage W. (1969): Kniha o kaktusoch, Obzor Bratislava.
Champie C. (1960): Escobaria sneedii further described, Cact. Succ. J. (US), 30: 138-140.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Lüthy J. M. (1999): Einige neuen Kakteen-Namen, Kakt. und and. Sukk., 50(11): 278-280.
Říha J. (1976): Escobaria strobiliformis Böd., Kaktusy, 12: 52-54.
Sladkovský J. (1991): Cesta za kaktusy, Kaktusy, 27: 47-48.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria sneedii Br. et R., Kaktusy, 20: 32-33.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria sneedii Br. et R. var. sneedii, Atlas kaktusů, 5: 27, SPKL
při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů
1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1986): The Identification of Escobarias (Cactacaea), British Cact. Succ. J.,
4: 36-44.
Virt S. (1975): Rod Escobaria Br. et R., Kaktusy, 11: 111-114, 126-127.
Weniger D. (1969): Cacti of the Southwest, 141-143.
Zázvorka J., Šedivý Vl. (1991): Jména kaktusů A. V. Friče, Aztekia, 14: 20, 76, 77.
Ziegrosser J. (2002): O mrazuvzdorných - jak to vidím já, Kaktusy, 38(3,4): 83-85, 119-121.
Zimmerman A. D. (1985): Systematics of the genus Coryphantha (Cactaceae), PhD. thesis,
University of Texas, Austin.
Zimmerman A. D. et Parfitt B. D. (2004, online date): 28. Coryphantha (Escobaria) in Flora of North
America: North of Mexico, Volume 4 - Magnolophyta: Caryophyllidae - Part 1, New York and Oxford;
online data - www.eFloras.org .
Pěstování
Jedná se o méně choulostivou rostlinu. Rovněž ale vyžaduje propustný minerální substrát
(neutrální reakce) a co nejvíce slunečního záření v době vegetace. Ale podle nalezištních
informací snáší i polostín.
Roubování se nedoporučuje, rostliny dosahují velkých rozměrů.
Vyobrazení
Escobaria sneedii subsp. sneedii - Vyobrazení převzato z Atlasu kaktusů V, ZO ČZS
Klub kaktusářů Chrudim v edici "Chrudimský kaktusář", 27/1990 .
sbírka: V. Šedivý; foto: Jan Král
< Archív: Pavel Pavlíček >
Last modified July 21, 2008
[ Druhy a variety ]   [ HOME ]