Synonyma

[ Neomammillaria leei    nomen nudum (Dr. J. Rose, 1925) ]
Escobaria leei    Rose ex Boed., 1933
Coryphantha sneedii var. leei    (Rose ex Boed.) L. Benson, 1969
Escobaria sneedii var. leei    (Rose ex Boed.) D. R. Hunt, 1978

Výskyt a rozšíření

USA (Nové Mexiko), Národní park Carlsbad Caverns (Eddy Co.), na pískovcových (popř. vápencových) skalách, v pouštích, ve výškách 1200-1500 m.n.m., převážně na severních svazích se sklone 20°; na jediné dosud známé lokalitě roste 1000 - 2000 rostlin

Typová lokalita:

Národní park Carlsbad Caverns, Eddy Co., Nové Mexiko (USA)

Popis

Tělo:	cylindrické, bohatě odnožující až vytvářející polštáře, stonek je v mládí kulovitý, později štíhle válcovitý; zelené, 25-75 mm dlouhé, široké 12-50 mm; bradavky drobné, válcovité, 2 mm dlouhé a široké, brázda sahá až do poloviny bradavky; areoly kruhovité až eliptické, 1,5 mm v průměru ve vzdálenosti 3 mm; kořenový systém je v domovině mělký
Trny:	okrajové:	25(40)-35(90), velmi husté, zakrývající tělo, přímé, bílé až šedé, 2-9 mm dlouhé, trny v horní části areoly 4,5-6 mm dlouhé, v dolní ± 3 mm dlouhé
	středové:	6-9, bílé s růžovou či levandulově zbarvenou špicí, 3-4 mm dlouhé, centrální přímý, ve středu areoly, stojí kolmo k tělu, krátký
Květ:	12-20 mm dlouhý, 15 mm široký, temně růžový až téměř červený; vnější okvětní lístky hnědavé nebo zelenavě hnědé; vnitřní okvětní lístky matně hnědorůžové s tmavším středovým proužkem či temně růžové až červené, směrem k okraji světlejší; 4-6 bliznových krátkých, bílých laloků
Plody:	oválné nebo válcovité (kyjovité), zelené nebo hnědé, popřípadě červený odstín nebo s až narůžovělým nádechem ve zralosti, až 15 mm dlouhé, 6 mm široké
Semena:	hnědá až tmavě hnědá, 1 mm velká

Poznámky

Jméno variety bylo zvoleno na počest W. T. Leeho, který tyto rostliny sbíral v roce 1924 a posléze uložil do herbáře.

Naleziště Escobaria sneedii subsp. leei a Escobaria sneedii subsp. sneedii se částečně překrývají, rostliny rostou i ve vzdálenosti cca 50 m, ale přesto nebyla zaznamenána hybridizace (S. Brack, 1979). Z tohoto důvodu někteří autoři hovoří o dvou samostatných druzích. Escobaria sneedii subsp. leei je velmi uniformní rostlina, u které prakticky neexistují výraznější odchylky.

Ve své domovině je jedním z nejvzácnějších kaktusů. Proto byla zařazena do seznamu CITES I.

Zajímavým úkazem je výskyt Escobaria sneedii subsp. leei převážně na svazích směrovaných k severu (opak výskytu všech ostatních druhů rodu Escobaria), které jsou ve sklonu cca 20°. Na takto orientovaných svazích nedochází v letním období k zastínění ani ochlazení. V zimním období naopak slunce tyto svahy téměř nezasáhne a tím nedojde k prudkým změnám teplot.

Množství dešťových srážek v domovině se pohybuje kolem cca 350 mm za rok. Srážky se vyskytují většinou v letních měsících a přicházejí v krátkých, silných bouřích v pozdním odpoledni. V zimním období se jedná o sněhové srážky, které se dostavují asi jednou až dvakrát, a napadne při nich pouze několik centimetrů sněhu. Nejnižší naměřené teploty se na lokalitě pohybují okolo -20°C.

S. Brack (1979) zjistil při svých pozorováních, že otrnění dospělých hlav se vyznačuje několika vystupujícími středovými trny.

V současné době byl taxon leei zahrnut mezi synonyma Esc. sneedii (Zimmerman et Parfitt, 2004; Hunt, Taylor et Charles, 2006). Domnívám se, že celá skupina musí být podrobena podrobné revizi a proto rostliny zatím ponechávám pod jménem Esc. sneedii subsp. leei (JMyn).

Literatura

redakce Aztekia (1988): Kaktusy národních parků USA, Aztekia, 11: 45-49.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 312, Timber Press Portland, Oregon.
Benson L. (1982): The Cacti of the United States and Canada, 848-851.
Brack S. (1979): Pozorování na Escobaria leei Br. et R., Aztekia, 2(2): 2-3.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Kümmel F., Klügling K. (1987): Winterharte Kakteen, Neumann Verlag Leipzig - Radebeul.
Pazourková V. (1996): A jak dopadly ty moje?, Kaktusy, 32: 118-119.
Říha J. (1976): Escobaria strobiliformis Böd., Kaktusy, 12: 52-54.
Sladkovský J. (1991): Cesta za kaktusy, Kaktusy, 27: 47-48.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria sneedii Br. et R., Kaktusy, 20: 30-32.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria sneedii Br. et R. var. leei (Rose ex Böd.) D.R.Hunt, Atlas kaktusů, 5: 26, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1986): The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44
Weniger D. (1969): Cacti of the Southwest, 142-143.

Pěstování

Jedná se o méně choulostivou rostlinu. Rovněž ale vyžaduje propustný minerální substrát (neutrální) a co nejvíce slunečního záření v době vegetace. Během léta se doporučuje volná kultura.
Mrazuvzdorná rostlina, která však během zimy nemá ráda, stejně jako ve své domovině, časté a výrazné změny teplot.

Většina rostlin pěstovaných v České republice je množena vegetativně. Z tohoto důvodu velmi neochotně kvetou.

Vyobrazení

sbírka Jan Mynář
< Foto: Jan Mynář (05/2004) >

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 21, 2008

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]