Synonyma

Echinocactus roseanus    Bödeker, 1928
Neolloydia roseana    (Bödeker) F. M. Knuth, 1935
Thelocactus roseanus    (Bödeker) Borg, 1937
Escobaria roseana    (Bödeker) F. Buxbaum, 1951
Coryphantha roseana    (Bödeker) Moran, 1953
Gymnocactus roseanus    (Bödeker) Glass et Foster, 1970
Acharagma roseana   

Escobaria roseana var. rosaeliasiana   Ch. Glass (nomen nudum ?)

Výskyt a rozšíření

Mexiko (Coahuila), severně od města Saltillo /např. Ritter s.n., P 268, L 1291/, podél silnice 57 až k Palo Blanco /GL. et F. 1696/, kolem obcí Ramos Arizpe, Higueras, Las Imágenes /HO 259, SB 277, REP 1210, SB 459/; západně od města Saltillo, kolem El Mesón /MZ 1261/; (Nuevo León) Rinconada /REP 434/

Roste na pískovcových skalách v nadmořských výškách okolo 1100-1500(2100) m.n.m. Ve výše uvedených lokalitách se vyskytuje mimo jiné spolu s Echinocereus pectinatus, Ech. salm-dyckianus, Mammillaria melanocentra, M. pottsii, M. plumosa, Lophophora williamsii, Thelocactus bicolor, Echinomastus sp., Astrophytum capricorne v. minor n.n., Stenocactus multicostatus, Pelecyphora valdeziana, Opuntia microdasys, z nekaktusových pak např. Yucca thompsoniana.

Typová lokalita:

v horách severně od města Saltillo, Coahuila, Mexiko (Ritter, 1927-8)

Popis

Stonek:	nejprve solitérní, brzy však od spodu obráží a vytváří malé skupiny rostlin, vejcovitý až válcovitý, matně světlezelený, 40-50 mm dlouhý, 30-50 mm široký; kořen na první pohled hlíznatý, nicméně se jedná pouze o obtížně rozeznatelný přechod mezi koncem stonku a začátkem kořenu, starší části stonku ukryté pod zemí pak často přebírají funkci kořenů (Glass et Foster, 1970); bradavky krátce kuželovité, 3(-8) mm dlouhé, u báze cca. 3 mm široké, na vrcholu komolé, brázda na svrchní straně chybí, areola kruhovitá, zpočátku 2 mm a později 1 mm široká, u vrcholu světleji potom tmavěji žlutavě zbarvená, vlnitá, brzy však holá
Trny:	okrajové:	15-20, dolní cca. 10 mm a horní až 15 mm dlouhé, hladké, tence jehlovité, u báze hnědavé, v temeni světlejší, starší žluté až čistě sírově žluté; volně obepínají stonek
	středové:	4-6, 10-20 mm dlouhé, žluté, na rozdíl od okrajových více odstávající, horní také o něco delší a všechny slabě obepínají temeno, od okrajových trnů stěží rozeznatelné
Květ:	nálevkovitý, 15-20 mm široký, 17-20 mm dlouhý, růžově žlutohnědý až světle růžový, vzniká vedle trny nesoucí části areoly, vnější okvětní lístky 9-13 mm dlouhé, 2-4 mm široké, růžové až bledě karmínové s krémově růžovým okrajem, celokrajové, neobrvené; vnitřní okvětní lístky 7-10 mm dlouhé, cca. 4 mm široké, krémově žluté až krémově růžové s širokým karmínově růžovým středním proužkem, neobrvené; čnělka ve spodní části bledě zelená, nahoře přechází do bledě růžové, 11 mm dlouhá; nitky bílé, prašníky bledě žluté; blizna bledě žlutá či krémově zbarvená, (5)6-7 bliznových laloků, 2 mm dlouhých; semeník vejcovitý, zelený, 4 mm dlouhý, 3 mm široký, holý
Plody:	zelené, obráceně vejcovité až kyjovité, 10-15(20) mm dlouhé, 3-6 mm široké, dužnaté
Semena:	kulovitá až ve tvaru půlměsíčku, tmavě hnědá, 1 mm velká, testa velmi jemně jamkovitá

Poznámky

Taxon byl poprvé popsán F. Bödekerem v roce 1928 jako Echinocactus roseanus podle rostlin zaslaných Ritterem. Druhové jméno bylo zvoleno na počest jeho přítele, známého amerického badatele J. N. Roseho.

Variabilita taxonu se projevuje především ve zbarvení květů a trnů a ve velikosti jednotlivých stonků. Vedle typového druhu byl popsán poddruh galeanensis (Haugg, 1995), který se liší především menším stonkem a květem. Kromě tohoto platně popsaného poddruhu se v literatuře a nabídkových katalozích objevují ještě dvě jména uváděná jako variety Esc. roseana. První, nazvaná var. robustior, se začala objevovat v katalozích H. Kuenzlera v 70. letech 20. století a je oproti typové rostlině robustnější s jemnějšími trny. Druhá rostlina nazvaná Esc. roseana var. rosaeliasiana byla údajně poprvé zmiňována v publikaci Ch. Glasse z roku 1998. V seznamu IPNI se však tato rostlina nevyskytuje. Jedná se o rostlinu opět s mohutným stonkem, který dosahuje až 150 mm výšky a 70 mm šířky (Šnicer, I.N.Cact 2003). Není však vyloučeno, že se v obou případech jedná o stejnou rostlinu.

Vzhledem k obtížně zařaditelným charakteristickým znakům (jamkovitá testa semene, neobrvené okvětní lístky a absence axily či brázdy na bradavce) stál tento druh spolu s příbuznou Acharagma aguirreanum vždy na periferii botanických schémat čeledi Cactaceae, a jak je patrné z výčtu synonym putoval z jednoho rodu do druhého.

Do rodu Escobaria byl taxon zařazen Buxbaumem v roce 1951. V roce 1983 byla N. P. Taylorem pro oba druhy vytvořena v rámci tohoto rodu sekce Acharagma (acharagma = bez brázdy).

Obdobně pro tento druh vytvořili samostatný poddruh Primibaria John a Říha (1981), kteří toto odůvodnili - "jamkovitá testa semene prozrazuje evoluční spojitost s rody Mammillaria a Escobaria. Jednoduchému zařazení obou taxonů do těchto rodů zase odporuje stavba bradavek, které postrádají druhé centrum sekundárního meristému - axilu nebo brázdu na bradavce. Přesto jsme toho názoru, že nepřítomnost brázdy je sice významným charakteristickým prvkem, ovšem nikoliv tak důležitým, že bychom pro tento jediný znak museli zavést samostatný rod … Skutečnost, že brázda na bradavce chybí, vysvětlujeme archaičností tohoto podrodu. Konečně, nepřítomnost brázdy na bradavce může být sporná i v rámci jednoho druhu. Příkladem je Ortegocactus macdougallii …"

A.D.Zimmerman (1985) zastává názor, že by pro tyto druhy měl být vytvořen rod nový. Tento názor byl potvrzen na základě analýzy DNA (viz E. F. Anderson, 2001).

V roce 1999 byl tento druh přeřazen E. F. Andersonem do rodu Acharagma, který byl nově vytvořen Ch. Glasse v roce 1997(8) pouze pro taxon Acharagma aguirreanum.

Taxon Acharagma roseanum je blízce příbuzný taxonu Acharagma aguirreanum (vnější znaky i květy, plody, semena). Lokality obou taxonů jsou vzdáleny necelých 100 km.

Průměrná teplota a srážky v oblasti Saltillo viz článek Milana Zachara Klimatologické podmienky áridných oblastí Mexika.

Literatura

Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 108-109, Timber Press Portland, Oregon.
Backeberg C. (1961): Die Cactaceae, 5: 2965-2966.
Haugg E. (1995): Escobaria roseana (Boedeker) Schmoll & Buxbaum ssp. galeanensis E.Haugg subspec. nov., KuaS, 46(3): 76-77.
Hofer A. (1992): Mexiko 1990 - mimořádná cesta za kaktusy, Aztekia, 15: 27, 32.
Hunt D. R., Taylor N. P., Charles G. (2006): The New Cactus Lexicon, 26, DH Books.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Formální převedení některých zástupců rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus (Backbg.) Buxb. et Backbg., Kaktusy, 17: 15-16.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Krainz H. (1960): Die Kakteen, C VIII c.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozšíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Říha J., Šubík R. (1992): Encyklopedie kaktusů, Zemědělské nakladatelství Brázda.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria aguirreana (Glass et Foster) N.P.Taylor, Atlas kaktusů, 5: 18, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34(8): 120-123, 185-187.
Virt S. (1975): Rod Escobaria Br. et R., Kaktusy, 11: 111-114, 126-127.
Zachar M. (2001): Klimatologické podmienky áridných oblastí Mexika, Kaktusy, 37, speciál 1/2001: 24.

Pěstování

Při zvolení minerálního dobře propustného substrátu není pěstování obtížné. Rostliny vyžadují nepravidelnou zálivku a silně exponovaná stanoviště. Světlé přezimování za naprostého sucha při teplotě 5-10°C je nutnou podmínkou pro nasazení květů. Při splnění těchto požadavků se rostliny odvděčí květy, které se objevují vždy na konci května a v červnu.
Vzhledem k výskytu ve vyšší nadmořské výšce je Ach. roseanum schopna přečkat poklesy teplot i pod bod mrazu a to až k -12°C, výjimečně i -23°C.

Vyobrazení

Acharagma roseanum subsp. roseanum SB 459, semenáček 1998, sbírka Jan Mynář
< Foto: Jan Mynář (06/2005) >

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified June 13, 2008

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]