Miloš Kaplan, Libor Kunte, Jaroslav Šnicer
Nový druh eskobárie ze severu Mexika - Escobaria grata KAPLAN M., KUNTE L., ŠNICER J. spec. nova
Kaktusy 37 (2), str.33-37, 2001

Escobaria grata spec. nova (Foto Vojtěch Myšák)

V tomto příspěvku popisujeme nový druh kaktusu (čel.: Cactaceae), který byl objeven teprve v nedávné minulosti. Tento druh objevili při své výpravě do Mexika pánové, Jaroslav Šnicer, Vojtěch Myšák, Miloš Kaplan, Jaroslav Bohata, Miloš Krejzlík a Ivo Krejzlík. Po důkladném studiu druhu včetně příbuzenských vztahů na okolních lokalitách jsme dospěli k jasnému přesvědčení, že objevená populace rostlin je pro botanickou vědu novým druhem patřícím do rodu Escobaria. Druhové jméno grata - půvabná, příjemná, milá - bylo vybráno podle překrásných květů, kterými tento druh eskobárie kvete.

Biotop na nalezišti Escobaria grata (Foto Jaroslav Bohata)

Escobaria grata spec. nova byla objevena zcela náhodou, protože na úplný sever Mexika dovedla skupinu kaktusářů touha objevit lokalitu Mammillaria luethyi. Jelikož takřka nikdo netuší, kde se tato malá, bílá mamilárie v přírodě nachází, jedná se o hledání pověstné jehly v kupce sena. K hledání Mammillaria luethyi byla proto přijata určitá taktika, jejíž hlavní a nosnou myšlenkou pro úspěch objevu byla přítomnost fluoritových dolů v blízkosti lokality. Bohužel. jen ve státě Coahuila jsou jich stovky.

Nejsevernější části státu Coahuila jsou velmi řídce osídleny a obyvatelstvo se v podstatě skládá jen z rančerů a horníků. Cílem dne bylo dosáhnout jižních oblastí pohoří Sierra del Carmen. Toto pohoří je vlastně mexickým pokračování texaského národního parku Big Bend. Poměrně hojně zde žijí pumy, medvěd baribal a celá oblast je proto velmi oblíbeným cílem lovců a dobrodruhů. Cestou k cíli bylo učiněno několik zastávek daleko od hlavní silnice. V jednom případě se prašná cesta vinula dnem malebného kaňonu až k nízkému předhůří označovanému Sierra el Burro.

V místech, kde úzká cesta klikatě opouští dno kaňonu, se severně od komunikace znenadání objevují zajímavé bílé kopce. Po půl kilometru chůze byly objeveny zprvu řídce, později hustě rostoucí populace velmi zajímavých eskobárií. Největším překvapením však byly první růžovofialové květy. Už tehdy nebylo pochyb, že se jedná o nesmírně zajímavý nález, o jehož zařazení jsme poměrně dlouho přemýšleli.

Místem výskytu nové eskobárie jsou nízké vápencové kopce s dobře vyvinutou černozemí pokrytou nízkou, leč místy poměrně hustou keřovitou vegetací. Nadmořská výška okolo 1200 m n. m. se může zdát na mexické poměry poněkud nízká, ovšem na severu Mexika je tomu poněkud jinak. Drsnější klimatické poměry a relativně malé rozdíly v převýšení hor severního Mexika způsobují to, že rostliny vyskytující se v okolí města Saltillo v nadmořské výšce kolem 2000 m n. m., rostou tady na severu již v nadmořských výškách okolo 1000 až 1300 metrů n. m.

Escobaria grata spec. nova (Foto Jaroslav Bohata)

Měli jsme možnost vidět tento druh na dvou odlišných lokalitách vzdálených od sebe vzdušnou čarou asi 50 km. Obě populace se odlišují především tím, že první objevené rostliny tvořily ve stáří i trsy, rostliny z druhé populace zůstávají často solitérní a jejich trny jsou u báze zbarveny dorůžova, čímž vzdálené připomínají Escobaria neeliae, ale podle všech typických znaků je blízce příbuzná Escobaria hesteri.

Společně s touto eskobárií rostou na obou navštívených lokalitách i další zástupci čeledi Cactaceae. Poměrně hojně se zde nacházejí např. Escobaria aff. varicolor, Epithelantha micromeris, Echinocereus dasyacanthus, Neolloydia conoidea, řídčeji se vyskytuje Ferocacus hamatacantus, Ancistrocactus uncinatus var. wrightii, či Echinocereus enneacanthus ssp. brevispinus.

Podle současných poznatků a vědomostí, které o této eskobárii máme, lze zcela jistě usuzovat, že patří do příbuzenstva Escobaria hesteri. Podrobnější terénní výzkumy snad odhalí ještě další zajímavá zjištění.

Ochrana této rostliny na nalezišti není asi tím nejzávažnějším problémem. Pozemky, na nichž se obě lokality nacházejí, patří bohatému, původem americkému farmáři, který doposud nevyužívá žádnou z popisovaných lokalit nijak intenzivně a jak vyplynulo z našeho rozhovoru, nepředpokládá, že by zde zemědělskou činnost nějak výrazněji rozšiřoval. To je asi tím nejlepším signálem, že není třeba se strachovat o osud nejen kaktusů, ale i všech ostatních xerofytních druhů z tamních oblastí.

Libor Kunte tímto děkuje všem nálezcům nové, zajímavé eskobárie, že byl vyzván k sestavení popisu. Z mnoha racionálních důvodů jsou jako spoluautoři popisu nového druhu pouze dva kolegové z šestičlenné výpravy, která objev učinila.

Adresy autorů:

Miloš Kaplan
28. října 1221
273 09 Kladno

Libor Kunte
Libverda 76
405 02 Děčín
e-mail: libverda@space.cz

Jaroslav Šnicer
Lipecká 8
108 00 Praha 10-Malešice

Escobaria grata spec. nova (Foto Vojtěch Myšák)	Escobaria grata spec. nova (Foto Vojtěch Myšák)

Popis:

Escobaria grata Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova

Stonek z počátku jednotlivý, vejčitý, ve stáří mírně sloupovitý při bázi vytvářející několik odnoží. Výška dospělých exemplářů obvykle 70 mm, šířka stonku 40 mm.
Povrch stonku je rozdělen mnoha těsně vedle sebe nahloučenými bradavkami jejichž délka je 10 mm a šířka při bázi bradavky 5 mm. Na vnitřní straně bradavek probíhá mělká, avšak výrazná brázda dlouhá 8 mm vedoucí ž ke květní části areoly v paždí bradavky.
Trny vyrůstající z eliptické areoly dlouhé 1 mm, jsou okrajové. Dolní mají délku 4-6 mm, horní 10-14 mm. Horní trny v areolách u vrcholu rostliny jsou velmi husté a na první pohled tak budí dojem trnů středových. Barva trnů je šedavě bílá s hnědou až černající špičkou.
Květ při rozevření až 30 mm v průměru, dlouhý 25 mm. Vnější okvětní lístky jsou světle narůžovělé barvy, brvité (s chmýřitě roztřepeným okrajem). Vnitřní okvětní plátky jsou uspořádány do dvou centrálních kruhů. Mají zářivě růžověfialovou barvu, která je uprostřed okvětního lístku tmavší. Blizna je pětiklanná, jednotlivé bliznové laloky jsou světle žluté, tyčinek je mnoho, přičemž prašníky jsou výrazně žluté barvy.
Plodem je vysychavá kulovitá bobule o průměru přibližně 10 mm, která obsahuje obvykle 30-40 hnědých až hnědočerných semen. Semeno je dlouhé 1 mm. Testa je s jamkovitě utvářeným povrchem.

Typovou lokalitou tohoto nového druhu je pohoří Sierra el Burro, Monclova, Coahuila, Mexiko, kde roste na vápencových kopcích v nadmořské výšce okolo 1150-1200 m n.m. Holotyp je uložen v typové sbírce Botanického oddělení Národního muzea v Průhonicích u Prahy (PR) pod číslem PR 11 515.

Průřez květem Escobaria grata spec. nova N Melchor Muzquiz, Coah. (Foto Miloš Kaplan)

Latinská diagnóza: Escobaria grata Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova Corpus juventute simplex, ovatum, in státu adulto pauce caespitosum, oblongum vel paulo cylindricum, 70 mm altum, 40 mm crassum. Superficies corporis cum tuberculis multis obsita; tubercula dense aggregata, 10 mm longa, basim 5 mm lata, in partibus adaxialibus clare sulcata, sulcus 8 mm longus, ad partem floriferem areolae axillaris attingens. Areola elliptica 1 mm longa cum spinis tantum lateralibus cano-albis, apice fuscis usque nigrescentes, spinae in areolis superioribus 10-14 mm longae, inferiores 4-6 mm longae; spinea supernae in areolis terminalis densae spinis centralibus adsimulans. Flores 20-25 mm longi, usque ad 30 mm lati; perianthi phylla externa (apice) fimbriata, dilute roseola, interna biserialia, micante roseo-violacea, in parte centrali modo intensius colorata. Stigma quinquelobum, sulphureum. Stamina numerosa, antherae luteae. Fructus globularis, plus minusve 10 mm magnus, exsiccans, seminibus 30-40. Semina 1 mm magna, testa alveolata, castanea, castanea-nigra. Floret in Maio Junioque. Typus: Mexico, Coahuila, in collibus calcareis montibus Sierra el Burro ca 150 km situ septentrio-occidentali ab oppido Monclova; altitudine ca 1150-1200 m s.m., 10.4.2000 leg. J. Šnicer, V.Myšák, M.Kaplan, J.Bohata, M.Krejzlík, I.Krejzlík. Holotypus in herbario PR (Průhonice prope Pragam) sub no 11 515 asservatur.

Makrofotografie semen Escobaria grata spec. nova N Melchor Muzquiz, Coah. (Foto Miloš Kaplan)

uveřejněno s laskavým svolením p. Libora Kunteho

Summary

New Escobaria Species from Northern Mexico - Escobaria grata Kaplan M., Kunte L, Šnicer J. spec. nova

A new, recently found species from the Cactaceae family is described. It was discovered by Jaroslav Šnicer, Vojlěch Myšák, Miloš Kaplan, Jaroslav Bohata, Miloš Krejzlík and Ivo Krejzlík. After thorough study of plants and their relations to other species they concluded that new populalion belongs to unknown species of the genus Escobaria. Specific epithet "grata" means lovely, nice, and reflects to a most beautiful flowers of this species.

Description:

Escobaria grata Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova

A juvenile stem single, ovate, later slightly elongated up to 70 mm height and 40 mm thick, with several offsets at the base. A stem surface is divided by many closely presed warts up to 10 mm long and 5 mm thick at the base. The inner side of the wart has shallow, evident furrow 8 mm long tapering to the flower part of the areola at the base of the wart.
Spines start at the elliptical areola 1 mm long, no middle spines. Lower spines are 4-6 mm long, upper ones are 10-14 mm long. Upper spines near the plant apex are very dense and may look like middle spines. Colour is grey-white with brown or black tip.
The flower is up to 30 mm in diameter and 25 mm in length. Outer petals light pink, fuzzy at apex. Inner petals in two central whirls, shiny mauve-violet, darker in the middle. Stigma with five lobes, each light yellow. Stamens numerous, anthers prominent yellow.
Fruit is round berry 10 mm big which dries out. It contains 30-40 brown to brown-black seeds, 1 mm long. Seed surface is covered by small pits.

Type locality is Sierra el Burro, Monclova, Coahuila, Mexico. It grows on limestone hills at elevation about 1150-1200 m. Holotype is deposited at the type collection of Botanical Department of the National Museum in Průhonice near Prague (PR), indicated PR 11 515.

Zusammenfassung

Die neue Art von Escobaria aus dem Norden Mexikos - Escobaria grata Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova

ln diesem Beitrag beschreiben wir die neue Art des Kaktusses (Familie Cactaceae), die erst vor kurzem entdeckt wurde. Diese Art haben bei ihrer Expedilion nach Mexiko die Herren Jaroslav Šnicer, Vojtěch Myšák, Miloš Kaplan, Jaroslav Bohata, Miloš Krejzlík und Ivo Krejzlík entdeckt. Nach dem grundlichen Studium der Art einschließlich der Verwandschaftsverhältnisse an den benachbarten Lokalitäten haben wir zur deutlichen Überzeugung gelangen, daß die enledle Population der Ptlanzen für die Botanik eine neue Art ist, die in die Familie Escobaria gehört. Der Gattungsname grata - liebliche, anziehende, graziöse, angenehme, nette - wurde nach den wunderschönen Blüten ausgewählt, mit denen diese Art von Escobaria blüht.

Die Beschreibung:

Escobaria grata Kaplan M., Kunte L., Šnicer J. spec. nova

Anfangs ist der Stengel einzeln, eierförmig, im Alter ien bißchen säulenförmig, an der Basis bildet einige Ableger. Die Größe der erwachsenen Exemplaren ist gewöhnlich 70 mm, die Breite des Stengels 40 mm. Die Oberfläche des Stengels wird durch viele knapp nebeneinander angehäuften Warzen geteilt, deren Länge 10 mm und Breite an der Basis der Warze 5 mm ist. Auf der inneren Seite der Warzen durchläuft eine seichte, jedoch markante 8 mm lange Furche, die bis zum Blütenteil der Areola im Arm der Warze führt.
Die Dornen, die aus der elliptischen 1 mm langen Areola wachsen, sind Randdornen. Die unteren haben eine Länge von 4-6 mm, die oberen 10-14 mm. Die oberen Dornen in den Areolas beim Gipfel der Pflanze sind sehr dicht und so erweckt auf den ersten Blick Anschein der Zentraldornen. Die Farbe der Dornen ist gräulichweiß mit der braunen bis sich schwarz färbebden Spitze.
Die Blüte beim Öffnen hat bis 30 mm im Durchschnitt und ist 25 mm lang. Die äußeren Blütenblätter sind hellrosig, mit Wimpern (der Rand ist ausgefasert mit Fruchtwolle). Die inneren Kronenblätchen werden in zwei Zentralkreisen geordnet. Sie haben leuchtend rosigviolett Farbe, die in der Mitte des Blütenblätters dunkler ist. Die Blütennarbe ist fünfspaltig, die einzelnen Narbenlappen sind hellgelb, es gibt viele Staubgefäßen, wobei die Staubbeutel deutlich gelbe Farbe haben.
Die Frucht ist eine vertrockende kugelförmige Beere mit dem Durchschnitt von etwa 10 mm, die gewöhnlich 30-40 braune bis braunschwarze Samen umfasst. Der Samen ist 1 mm lang. Die Oberfläche der Samenhülle (Testa) wird durch Grübchen gebildet.

Der Typenlokalität dieser neuen Art bildet das Gebirge Sierra el Burro, Monclova, Coahuila, Mexiko, wo sie auf den Kalksteingebirgen in der Seehöhe etwa 1150-1200 m über Meer wächst. Der Holotyp wird in der Typensammlung der Botanischen Abteilung des Nationalmuseum in Průhonice bei Prag (PR) unter Nummer PR 11 515 ufbewahren.

© 2002-2006   Jan Mynar

Last modified January 15, 2006

[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]