ESCOBARIA MISSOURIENSIS (Sweet) D. R. Hunt var. ASPERISPINA (Böd.) N. P. Taylor
Atlas kaktusů XIV, Chrudimský kaktusář, 1999
Escobaria missouriensis (Sweet) D.R.Hunt var. asperispina (Bödeker) N. P. Taylor, Kakt. u. a. Sukk., 34: 185, 1983
Coryphantha asperispina Bödeker, Monatsschr. der DKG, 1: 192 - 194, 1929
Neobesseya asperispina (Bödeker) Bödeker, Mamm. Vergl. Schlüssel, p. 14, 1933
Escobaria asperispina (Bödeker) D.R.Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978
Druhové jméno asperispina znamená drsnotrnná; tento znak je podle názoru autora popisu
pro popsaný druh charakteristický.
Popis:
Stonek jednotlivý, kulovitý, 60 mm široký, s mohutným kořenem, temeno zploštělé, pokryté trny;
bradavky kuželovité, tmavě modrozelené, až 18 mm dlouhé, při bázi 12 mm široké, na horní
zploštělé straně s ostrou holou brázdou. Areoly eliptické, 2 mm velké, v mládí s bílou vlnou,
později holé; axily holé. Okrajových trnů 9 - 10, tenkých a šídlovitých s drsným povrchem,
šedobělavých, 8 - 10 mm dlouhých, zpočátku přímých, později zahnutých k tělu; středové trny
obvykle chybí, pokud se ojediněle objeví, jsou kratší a méně tuhé než okrajové. Květy vznikají
v nejmladších axilách na temeni, 28 mm dlouhé a 25 mm široké, s úzkými kopinatými okvětními
lístky; vnější okvětní lístky bledě zelené s olivově hnědým středním proužkem, směrem k okraji
světlejší, vnitřní okvětní lístky bledě zelenožluté se světlejším okrajem a olivově hnědým
středním proužkem. Nitky četné, žlutobílé, krémové až růžové, prašníky tmavě zlatožluté, 5
bliznových laloků zelenobílých. Plod kulovitý, temně červený, okolo 50 mm veliký. Semena
krátce vejčitá nebo téměř kulovitá, 2 mm velká, leskle černá, bradavčitá.
Variety a formy:
E. missouriensis je členěna do čtyř variet s malou taxonomickou hodnotou; toto členění
je spíše zachycením zeměpisné rozlehlosti výskytu druhu:
var. misssouriensis je nejrozšířenějším taxonem, osidlujícím prérie Spojených států
amerických od Montany až po Kansas a Arizonu;
var. similis (Engelm.) N.P.Taylor představuje jihovýchodní (texaskou a oklahomskou)
varietu souvislého severoamerického výskytu;
var. marstonii (E.U.Clover) D.R.Hunt je lokální formou amerického jihozápadu, která
pochází z poněkud odlišných přírodních podmínek než ostatní taxony;
var. asperispina (Böd.) N.P.Taylor je mexickým morfotypem druhu, jehož naleziště leží
asi 300 km vzdušnou čarou jižně od nejbližších texaských lokalit.
Jednotlivé variety se odlišují pouze minoritními znaky (jednotlivý či trsovitý vzrůst,
počet trnů, odstíny barvy květu) a diference jsou dány klimatickými a dalšími přírodními
podmínkami; u var. asperispina jde především o menší počet trnů v areole a drobnější
vzrůst oproti typové varietě a var. similis.
Výskyt:
Rostliny byly objeveny F. Ritterem v roce 1928 jižně od Saltilla, Coahuila, Mexiko, podle
informace v popisu v travnatém vysokohorském údolí v nadmořské výšce 2500 metrů. Typová
rostlina se nedochovala. Zapomenuté místo původního nálezu bylo v nedávné době znovu
objeveno (A. B. Lau) včetně lokalizace dalších populací v navazující části sousedního
mexického státu Nuevo Leon, které se táhnou v pásu Galeana - Ascension, podle některých
pramenů dokonce až po Dr. Arroyo. V této oblasti se var. asperispina vyskytuje v
hustých smíšených borech s dubem, kde roste na mýtinách, porostlých hustou travou.
Prostředí je poměrně vlhké, často se vyskytují i husté mlhy. Z kaktusovitých zde rostou
opuncie, Echinocereus knippelianus var. kruegeri, řídce Mammillaria
weingartiana a Neolloydia smithii. Na mexické poměry jde o oblast na kaktusy
mimořádně chudou. Konkrétní situaci na nalezišti přesně vystihuje fotografie,
doprovázející tento text, která byla pořízena koncem dubna - z rostliny viditelně
vynikají pouze květy, téměř neviditelné tělo splývá s drny husté trávy. Tato lokalita
mezi Ascension a Galeana (Nuevo Leon) je situována v nadmořské výšce 2400 metrů.
Poznámky:
Postavení taxonu je patrné ze seznamu synonym, uvedeného v záhlaví tohoto textu. Podle
velmi srozumitelného konceptu rodu Escobaria, stanoveného N. P. Taylorem, jsou
všechny černosemenné eskobarie zařazeny do sekce Neobesseya (Br. et R.) N. P.
Taylor, ve které "neobeseje" tvoří samostatnou skupinu okolo E. missouriensis.
Tak vypadá tzv. evropský model, američtí botanici však většinou rod neuznávají a
všechny eskobarie řadí do široce pojatého rodu Coryphantha. V literatuře se
proto můžeme setkat i s původním Bödekerovým jménem Coryphantha asperispina.
Do nejbližšího příbuzenstva E. missouriensis lze především zařadit E.
robbinsorum a E. zilziana, zajímavé jsou i "druhoplánové" vazby na
Coryphantha sulcata.
Literatura:
Říha J., Odolné, vděčné a přesto málo známé neobeseje, Kaktusy 72, 8: 119 - 122, 1972
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990, příloha
Šedivý V., Escobaria misouriensis a ostatní "neobeseje", Aztekia, 13: 39 - 48, 1990
Šedivý V., Escobaria missouriensis (Sweet) D.R.Hunt var. missouriensis, Atlas kaktusů, 10: 8, 1995
Taylor N.P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. u. and. Sukk, 33: 76 - 79, 120 - 123, 136 - 140, 154 - 158, 184 - 188, 1983
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae) , Brit. Cact. Suc. J., 4: 36 - 44, 1986
Pěstování:
"Neobeseje" obecně nejsou favority našich sbírek. Je to snad dáno jejich neatraktivním
zjevem po většinu sezóny. V časném jaru se však všechno změní - rostliny vykvétají
relativně velkými zajímavými květy světlých odstínů se kterými kontrastují tmavě
červené plody, dozrávající po předcházející sezóně. Přitom jde o málo náročné rostliny
- severní zimovzdorné formy E. missouriensis jsou s úspěchem pěstovány ve volné
kultuře po celý rok na našich skalkách. Var. asperispina sice pochází z
teplejších oblastí, ale její nároky též nejsou velké. Pěstuje se zásadně jako
pravokořenná. Rostliny snášejí i polostín a kvetou již od velikosti 2 - 3 cm. V tomto
textu bylo uvedeno, že variety E. missouriensis jsou spíše jen geografické
morfotypy. Tato skutečnost se projevuje při dlouhodobé kultivaci - z původních
nalezištních forem zvučných jmen se časem stávají uniformní rostliny, které se od sebe
jen obtížně rozeznávají.
Text V. Šedivý a R. Staník, foto R. Staník
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-3 Jan Mynar
Last modified October 5, 2003