Escobaria vivipara v. desertii

Escobaria vivipara (Pursh) var. desertii (Engelmann) D. R. Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978
Mammillaria desertii Engelmann, Bot. Calif., 2: 449, 1880
Cactus radiosus (var.) desertii (Engelm.) Coult. U.S. Nat. Herb., 3: 121, 1894
Coryphantha desertii (Engelm.) Br. et R., The Cactaceae, 4: 46, 1923
Coryphantha vivipara var. desertii (Engelm.) W.T.Marshall, Arizona Cactuses, ed. 1., p. 96, 1950
Escobaria desertii (Engelm.) F.Buxb., Österr. Bot. Zeit., 98: 78, 1951

Coryphantha chlorantha (Engelm.) Br. et R., var. desertii (Engelm.) Backeb., Die Cactaceae, 5: 3003, 1961
Incl.: Mammillaria chlorantha Engelm., Surv. West. 100th. Merid. Eng. Depth. US Army 6, Botany, p. 128, 1878
Cactus radiosus (var.) chloranthus (Engelm.) Coult., Contrib. U.S. Nat. Herb., 3: 121, 1894
Coryphantha chlorantha (Engelm.) Br. et R., The Cactacea, 4: 43, 1923
Escobaria chlorantha (Engelm.) F.Buxb., Österr. Bot. Zeit., 98: 78, 1951

Zvolené jméno taxonu se vztahuje k místu prvého nálezu rostlin v Mojavské poušti (desertii - pouštní).

Popis:

Stonek kulovitý až krátce válcovitý, jednotlivý, až 100 mm dlouhý a 80 mm široký, šedozelený; bradavky válcovité, 10-12 mm dlouhé, s brázdou na vrchní straně; areoly okrouhlé až mírně eliptické, 3 mm velké, pokryté hustou bílou vlnou. Trny zahalují stonek, z celkového počtu 25-45 je okrajových 20-35, paprskovitých, bílých, šedých, 10-25 mm dlouhých; středových 4-12, bělavých šedých, směrem ke špici hnědnoucích, 10-25 mm dlouhých, 1 hlavní odstávající kolmo od těla obvykle nejkratší. Květ 25-35 mm široký, vnější okvětní lístky zelenavé, až zeleně hnědé, vnitřní okvětní lístky zelenavé, žlutavé až žlutooranžové; bliznových laloků 5-10, žlutavých. Plod zelený, hruškovitý až oválný, 15-30 mm velký, šťavnatý. Semena 1,5-2 mm velká, červenohnědá s jamkovanou testou.

Variety a formy:

Escobaria vivipara je druhem, který je rozšířen na obrovském území středozápadu a západu USA, jižní Kanady a severních států Mexika. Je tedy samozřejmé, že velká variabilita rostlin, vyplývající z konkrétních přírodních podmínek, se zobrazila též v počtu popisů jednotlivých forem. Jedna z posledních prací na toto téma (P. C. Fischer, 1980) rozlišuje 9 variet a 2 formy druhu E.vivipara. Jejich bližší rozbor přesahuje rozsah tohoto textu. Variabilita E.vivipara var. desertii je vyjádřena již v kapitole Popis a spočívá v různém počtu trnů a drobných diferencích v barvě květu.

Výskyt:

Rostliny objevil v roce 1880 S. B. Parish a uložil je do herbáře s následujícím údajem o místě nálezu: poblíž Ivanpah, 30 mil severovýchodně od San Bernardina, na jednom z horských hřbetů, přecházejících do pouště (Kalifornie). Var. desertii je rostlinou Mojavské pouště a vyskytuje se v areálu, zahrnujícím nejjihozápadnější část Utahu a přilehlé části Nevady, Kalifornie a nejseverozápadnější Arizony. Prostředím jsou řídké jalovcovo borovicové lesy a travnaté buše, v nadmořské výšce 1500-2500 metrů.

Poznámky:

Oproti některým, jen obtížně rozlišitelným varietám je var. desertii charakteristickým taxonem se specifickými vlastnostmi. Především malý a ponejvíce žlutý květ ji odlišuje od většiny ostatních forem s velkým červeným květem. Stále však trvají zmatky v souvislosti s nadbytečným popisem zelenokvěté modifikace (M. chlorantha Engelm.), jejíž charakter i výskyt patří jednoznačně do variační šíře var. desertii. Dodnes je ale var. desertii zaměňována s var. alversonii, popsanou v roce 1894. Podmět ke zmatkům zavdali Britton a Rose, kteří ve svém díle The Cactaceae (1923) přiřadili k popisu var. desertii mylně fotografii var. alversonii. Obě variety stojí sice blízko sebe svým výskytem a drobným květem, liší se však na první pohled vzrůstem a barvou květů - válcovitý a trsovitý stonek s jiným uspořádáním trnů a červeným květem u var. alversonii. Autor tohoto textu je přesvědčen, že var. alversonii i var. desertii tvoří přechodový článek mezi typickými rostlinami druhu E.vivipara a zelenoplodými eskobariemi okruhu E. sneedii.

Literatura:

Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2996-3004, 1961
Baxter E.M., California Cacti, Cact. Succ. J. (US), 6: 556-560, 1934
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 822-833, 961, 1982
Fischer P.C., The varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186-191, 1980
Habermann V., Kaktusy jižní Kalifornie, Fričiana, řada VIII., vol. 49, 1974
John V., Říha J., Rozčleněné rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66, 1981
Šedivý V., Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia 4/3-4: 9-15, 1981
Šedivý V., Escobaria vivipara, Kaktusy, 20: 109-111, 1984
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas Kaktusů 1990, příloha
Taylor N.P., The identification of Escobarias (Cactaceae), Brit. Cact. Succ. J. 4: 36-44, 1986
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 131-132, 1969

Pěstování:

Kaktusy z pouští jihozápadu USA se v našich podmínkách pěstují obtížně. Pokud se chceme dopracovat úspěchu, je doporučováno volit zpočátku menší zlo a rostliny pěstovat roubované i s vědomím všech negativních dopadů - ztrátou charakteristického krátce válcovitého vzrůstu s hustým vytrněním, pokrývající celý stonek. Kompromisním řešením je zpravokořenění roubovanců po určité době. Pak ovšem nastává obtížná etapa, kdy platí zásada "méně znamená více aneb, nejsi-li si jist, nezalévej". Dostatek světla i propustný minerální substrát (osvědčuje se téměř čistý hrubozrnný perlit) jsou bezpodmínečnou nutností. Rostliny v kultuře kvetou spolu s ostatními eskobariemi a plody dozrávají ještě v téže sezóně.


Text: V. Šedivý. Foto: nádherný a typický exemplář E. vivipara var. desertii ve společnosti Agave utahensis fotografoval na stanovišti u St. George (Nevada, USA) Josef Bušek.


Chrudimský kaktusář

uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka

ornament

© 2002-3   Jan Mynar

Last modified October 5, 2003



[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]