ESCOBARIA RUNYONII Br. et R.
Atlas kaktusů X, Chrudimský kaktusář, 1995
Escobaria runyonii Britton et Rose, The Cactaceae, 4: 55, 1923;
Coryphantha robertii Berger, Kakteen, p. 280, 1929;
Coryphantha piercei Fosberg, Bull. Soc. Calif. Acad., 30: 59, 1931.
Robert Runyon sbíral pro americké botaniky Brittona a Roseho na texasko-mexickém pomezí kaktusy.
Zde nalezl také eskobarii, která dostala na znamení ocenění jeho činnosti jeho jméno.
Popis:
Stonek odnožující, tvořící velké shluky, jednotlivé stonky zpočátku kulovité, později válcovité,
80 mm dlouhé, 30 mm široké, zelené, obklopené hustě uspořádanými trny; bradavky 7-8 mm dlouhé,
areoly v mládí okrouhlé, 1-1,5 mm velké, pokryté bílou až nažloutlou vlnou, ve stáří se
prodlužují a vzniká mírně vlnatá brázda, sahající od areoly až do jedné poloviny až celé délky
horní části bradavky. Šídlovitých okrajových trnů 20-30, 7-10 mm dlouhých, bílých, často s
hnědou špicí; středové trny v počtu 5-10 zaplňují střed areoly, jsou rozprostřeny do všech stran,
10-20 mm dlouhé, horní jsou delší a štíhlejší než spodní, všechny s bílou až žlutou bází a
hnědavým, červenavým až černavým zabarvením špice. Květ 18-25 mm dlouhý, 15 mm široký, vnější
okvětní lístky obrvené, zelené, zelenohnědé s výrazným hnědavým středním proužkem, vnitřní
okvětní lístky běložluté, žlutohnědé, bronzově červené až červenohnědé s tmavším středním
proužkem; tyčinky červenavé, prašníky žluté, čnělka červenohnědá, bliznových laloků 5-6,
zelenavých, žlutozelených až hnědozelených. Plod kulovitý, tmavě červený až fialový. Semena
1-1,2 mm velká, rezavě hnědá, ledvinovitá s jamkovanou testou.
Variety a formy:
Popis naznačuje variabilitu druhu. Rostliny, původně udávané podél obou břehů dolního toku Rio
Grande, byly později nalezeny ve státech Tamaulipas a Nuevo Leon. Tyto nálezy se vyznačují
robustnějším vzrůstem, většími a světlejšími květy, takže není vyloučena jejich pozdější
varietální klasifikace.
Výskyt:
Typový materiál byl sbírán v okolí Rio Grande City, Starr Co., USA. R.Runyon sbíral stejné
rostliny také v mexické Reynose (Tamaulipas). Podle současných a ověřených údajů je E.
runyonii rozšířena na území: USA - Texas, Duval Co., Starr Co., Val Verde Co., Webb Co.,
Zapata Co., tedy v jihovýchodním cípu státu Mexiko - Tamaulipas a Nuevo Leon. Údaj o výskytu
v Durango (Ceballos) je zřejmě omylem či zkomolením (Caballo - Nuevo Leon?). E. runyonii
roste v polopouštních podmínkách, na nízkých kamenitých kopcích v savanovité krajině a malé
nadmořské výšce. V terénu dobře splývají s okolím a jejich nalezení i v době kvetení je
obtížné.
Poznámky:
Odlišné rodové chápání eskobárií (jejich řazení do samostatného rodu nebo do rodu
Coryphantha) způsobilo, že tento kaktus lze v literatuře nalézt pod třemi různými jmény.
V roce 1929 převedl A.Berger všechny eskobarie do rodu Coryphantha (a tak jsou dodnes
klasifikovány především v USA) a byl nucen přejmenovat E. runyonii, protože již
existovalo jméno Coryphantha runyonii Br. et R. Problém vyřešil tak, že použil křestní
jméno objevitele a taxon nazval Coryphantha robertii. V obdobné situaci se zřejmě bez
informací o Bergerových krocích ocitl v roce 1931 i Fosberg a taxon nazval C.piercei.
Jeho jméno je však již synonymem, kdežto Bergerovo jméno je pro jím stanovené schéma rodu
Coryphantha správné. Blízce příbuzné jsou i E. muehlbauriana (Böd.) Backeb. a
pravděpodobně dva další záhadné taxony Mammillaria emskoetteriana Quehl a Escobaria
bella Br. et R.
Literatura:
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2963, 1962;
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 854-855, 964, 1982;
Král J., Escobaria runyonii Br. et R., Aztekia 79/2, 2: 11-12, 1979;
Šedivý V., O některých sporných eskobariích, Aztekia 82/2, 5: 16-18, 1982;
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů VI, 1990, příloha;
Taylor N.P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and Sukk., 34: 120-123, 136-140, 154-158, 184-188, 1983;
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), 4: 36-44, 1986;
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 140-141, 1969.
Pěstování:
Z údajů o výskytu a rozšíření můžeme usuzovat na poněkud menší náročnost této eskobarie na
pěstování. V každém případě je však nutné dodržet zásady pro pěstování pouštních a
polopouštních kaktusů - propustná zem a opatrný střídavý zálivkový režim. Přirozený
charakter rostlin docílíme pravokořenným pěstováním, rostliny kvetou celé jaro a léto,
zimní světlé stanoviště není nutné.
Text: V.Šedivý. Foto: J.Král.
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-3 Jan Mynar
Last modified October 4, 2003