ESCOBARIA MISSOURIENSIS (Sweet) D. R. Hunt var. MISSOURIENSIS
Atlas kaktusů X, Chrudimský kaktusář, 1995
Escobaria missouriensis (Sweet) D.R.Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978;
Mammillaria missouriensis Sweet, Hort. Brit. S., 171, 1826;
Cactus missouriensis (Sweet) Kuntze, Rev. Gen. Pl, 1: 259, 1891;
Coryphantha missouriensis (Sweet) Br. et R. in Britton et Brown, Illustr. Fl., ed. 2, 2: 570, 1913;
Neobesseya missouriensis (Sweet) Br. et R., The Cactaceae, 4: 53, 1923;
Mammillaria nuttallii Engelm., Pl. Fendl. Mem. Acad., 4: 49, 1849;
Mammillaria nuttallii var. borealis Engelm., Proc. Amer. Acad., 3: 264, 1849;
Mammillaria notesteinii Britton, Bull. Torrey. Bot. Club, 18: 367, 1891;
Neobesseya notesteinii (Britton) Br. et R., the Cactaceae, 4: 53, 1923;
Coryphantha notesteinii (Britton) Clover, Marshall et Pointdexter in Kelsey et Dayton, Stand., Pl. Names, ed 2, 69, 1942.
Druhové jméno zdůrazňuje skutečnost, že rostliny byly poprvé nalezeny v oblasti toku řeky
Missouri.
Popis:
Stonek jednotlivý, častěji však trsovitý, tvořící shluky; Jednotlivé stonky polokulovité
až zploštěle kulovité, temně zelené, 25-50 mm dlouhé, 35-50 mm široké; bradavky 6-10 mm
dlouhé, areoly kruhovité, až 2 mm široké, v mládí pokryté bílou vlnou, na starších
bradavkách vlnatá brázda, sahající od areoly k axile. Trny nezakrývají zcela stonek, bílé
až nažloutlé, ve stáří šednoucí, ochmýřené; středové trny obvykle chybí, vzácně se
vyskytuje jediný, stejného charakteru jako okrajové; okrajových 6-20, přímých, přilehlých
k tělu, 10-20 mm dlouhých jehlovitých, v průřezu kruhovitých. Květy 25-40 mm dlouhé a
široké, okvětní lístky velmi úzké, kopinaté; vnější zelenožluté, šedožluté, růžovozelené,
brvité; vnitřní žlutozelené, žluté, bělorůžové, růžové; tyčinky bílé, zelenavé nebo žluté,
prašníky žluté až oranžové, čnělka zelená, bliznové laloky žlutavé. Plod kulovitý,
10-20 mm veliký, červený, hladký. Semena skoro kulovitá, 1-1,5 mm velká, černá s
jamkovanou testou.
Variety a formy:
E. missouriensis je taxonem, který se vyskytuje na obrovské ploše středozápadu a
jihozápadu USA a zasahuje i do mexického státu Coahuila. Není tedy divu, že existuje
velké množství lokálních forem; zajímavé však je, že rozdíly jsou malé a jsou způsobeny
především klimatickými podmínkami té které oblasti. Statut jednotlivých variet je tedy
obdobně jako u okruhu E. vivipara dán především zeměpisným hlediskem s tím, že
v kulturních podmínkách se rozdíly (to znamená velikost rostlin, počet trnů, barva a
velikost květů) ztrácejí. Jedná se o jednotky s malou taxonomickou hodnotou, tedy o
geograficky, případně ekologicky podmíněné morfotypy; v tomto světle je také nutné
hodnotit lokální formy, vykazující bezvýznamné odchylky - viz seznam synonym, ve kterém
jsou uvedena jen ta nejznámější jména. E. missouriensis je podle dnešních
hledisek členěna do čtyř variet:
- var. missouriensis, nominátní, nejvíce rozšířená varieta;
- var. marstonii patří k rostlinám z lokalit s extrémními klimatickými podmínkami
(pomezí států Utah, Arizona); rostliny kvetou velkými žlutými květy, trny jsou hnědavé,
semena jsou největší z celého okruhu, nadmořská výška okolo 2000 m n. m.;
- var. similis představuje formy, pocházející z nízko položených prérií Oklohomy,
Kansasu a Texasu s mírnějším klimatem, vyznačující se větším vzrůstem, výraznějšími trny
a areolami, většími květy a semeny;
- var. asperispina pochází z mexického státu Coahuila, je tedy zřetelně zeměpisně
odděleným taxonem s nevýraznými rozdíly oproti rostlinám z USA (drobnější vzrůst a menší
počet trnů).
Výskyt:
Typový materiál z doby T. Nuttalla se nedochoval, jeho zápisy z cesty však umožnily
rekonstruovat velmi přesně místo nálezu. Nový sběr provedl v roce 1970 L. Mitich a tak
je za neotyp považována rostlina, sbíraná západně od Baldwinu, Burleigh Co., severní
Dakota, USA. Rostliny se vyskytují v prérijních formacích až vysokohorských jehličnatých
lesích v nadmořské výšce okolo 2000 metrů celkem řídce v následujících státech USA:
Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Idaho, Wyoming, Colorado, Nebraska, Kansas,
Arizona a Nové Mexiko. Spolu s E. vivipara var. vivipara jde tedy o
nejrozšířenější kaktus Severní Ameriky.
Poznámky:
"Neobeseje" jsou dnes klasifikovány jako samostatná skupina v rámci rodu Escobaria
sensu N. P. Taylor (nebo chcete-li Coryphantha ve smyslu pojetí amerických autorů)
s přesnými znaky: květy s úzkými okvětními lístky, kulovité červené plody a velká černá
semena s výrazně jamkovanou testou. Nejblíže příbuzné jsou černo-semenné eskobarie z
okruhu E. dasyacantha, řazené do stejné sekce, a to E. robbinsorum a E.
zilziana. Skupina zahrnuje dva druhy - velmi variabilní E. missouriensis a
E. cubensis, vyskytující se pouze ve východní části ostrova Kuba.
Literatura:
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2942-2950, 1961;
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 856-860, 964-965, 1982;
Říha J., Odolné, vděčné a přesto málo známé neobeseje, Kaktusy, 8: 119-122, 1972;
Šedivý V., Escobaria missouriensis a ostatní neobeseje, Aztekia, 13: 39-48, 1990;
Taylor N.P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188, 1983;
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), 4: 184-188, 1986.
Pěstování:
Pěstování neobesejí nečiní s vyjímkou rostlin, pocházejících z Arizony a Utahu,
potíže. Pravokořenné rostliny snášejí i pěstitelské přehmaty a pravidelně kvetou
v časném jaru již od velikosti několika málo centimetrů. Typickým znakem je
dozrávání plodů až v následující sezóně. Rostliny, pocházející ze severnějších
nalezišť, lze s úspěchem pěstovat volně na skalkách, samozřejmě se zachováním
základních podmínek pro pěstování, nutná je především dobrá drenáž.
Text a sbírka: V.Šedivý. Foto: J.Král.
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-3 Jan Mynar
Last modified October 4, 2003