Escobaria zilziana (chariocantha)

Escobaria zilziana (Bödeker) Backeberg, Die Cactaceae, 5 : 2957, 1961
Coryphantha zilziana (Bödeker, Monatsschr. Deutsche Kakt.-Ges., 2: 233-234, 1930
Neobesseya zilziana (Böd.) Böd., Mamm. Vergl. Schlüssel, p. 14, 1933

Druhové jméno zvolil autor popisu na počest vídeňského kaktusáře, universitního profesora Dr. J. Zilze, který v roce 1930, tedy v době, kdy byl taxon popisován, tragicky zahynul.


Popis:

Stonek odnožující a tvořící skupiny, jednotlivé stonky až 100 mm vysoké a 35 mm široké, bradavky světle modrozelené, matně lesklé, Šbll1é, kuželovité, asi 10 mm dlouhé a při základu 5-6 mm široké s holou brázdou na horní straně; areoly okrouhlé, vlnaté, ve stáří holé. Okrajové tmy přímé, jehlovité, až 15 mm dlouhé, v počtu 12-30, matně bílé nebo s tmavší, někdy až černou špicí; středové tmy (0) 1-3, poněkud delší než okrajové, délky až 30 mm, žlutohnědé barvy s tmavší špicí nebo téměř celé černé. Nálevkovitý květ vyrůstá z axil na temeni, 25 mm dlouhý, 30 mm široký, okvětní lístky bělavé, bledě žluté až olivově hnědé se světlejším a obrveným okrajem a tmavším středovým proužkem stejného odstínu; celkově působí květ jako žIutavě olivově zelený nebo narůžovělý; nitky bílé, prašníky světle žluté, blizna s 5-6 krémovými nebo smaragdově zelenými laloky převyšuje tyčinky. Plod kyjovítý, až 30 mm dlouhý, rumělkově červený, semena 1 mm velká, matně černá, jamkovaná.

Variety a formy:

Žádná varieta ani forma nebyla popsána, druh je však velmi proměnlivý, zejména ve vytrnění. Variabilita je dána roztroušeným výskytem rostlin na velké ploše středoseverního Mexika. Druhovou příslušnost však u všech forem jasně dokazuje typický květ a zejména černá semena. Některé stanovištní formy jsou stručně charakterizovány v následující kapitole, zde je však třeba se zmínit o ceníkovém jménu Escobaria chariocantha, pocházejícím pravděpodobně od H. Kuenzlera. Rostliny pod tímto jménem patří také do okruhu E. zilziana, údaje o nalezišti nejsou známy. Tato a další formy, pěstované pod polními čísly nebo provizorními jmény, by si však zřejmě zasluhovaly statut variety.

Výskyt a rozšíření:

Popis byl pořízen podle rostlin, sbíraných F. Ritterem v roce 1928 v mexickém státě Coahuila, severně od Sierra de la Paila. Na přelomu šedesátých let a v sedmdesátých letech byla typová lokalita znovu ověřena Ch. Glassem a R. Fosterem (Gl. et F. 1678) a Dr. A. B.Lauem (L 1191, L 1192). Stát Coahuila však není jediným nalezištěm E. zilziana. Steven Brack nalezl další dva taxony: první z nich je subtilní forma s malým počtem okrajových trnů a drobným květem, pocházející z Torreónu, Durango, distribuovaná pod polním číslem SB 602; druhá, SB 603, je původem ze severozápadní části státu Nuevo Léon a vyznačuje se hustým vytrněním, které téměř zahaluje tělo.

Poznámky:

Rostlina popsaná Bödekerem v roce 1930 je pro dnešní pojetí tohoto druhu netypickým, málo vytrněným extrémem s chybějícím středovým trnem. V kultivaci se pěstují nejméně tři další formy, které všechny mají středové trny. Popis bylo proto nutné rozšířit i pro tyto rostliny. Pro lepší pochopení vnitrodruhové variability je reprodukován též obrázek jedné z dalších forem - E. chariocantha n. prov., která silně připomíná rostlinu, vyobrazenou u původního popisu s výjimkou přítomnosti středového trnu.
Charakteristický dlouhý červený plod a černá semena vyprovokovaly autora původního popisu k pozdějšímu přeřazení tohoto taxonu do rodu Neobesseya; tento názor převládá v evropské taxonomické škole dodnes, i když v rámci širšího pojetí rodu Escobaria - podle N. P. Taylora je dnes E. zilziana zařazena do samostatné sekce Neobesseya uvnitř rodu Escobaria.

Literatura:

Glass Ch. et Foster R., Mexico Logbook, Cact. Succ. J. (US), 47 : 54, 1975
Lau A. B., Coryphantha guerkeana (Boed.) Br. et R., Cact. Succ. J. (US), 54 : 249, 1982
Taylor N. P., The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44, 1987

Pěstování:

Mexické eskobarie mají podstatně menší pěstitelské nároky než druhy, pocházející z jihozápadu Spojených států. Pro úspěšné pěstování E. zilziana stačí dodržet zásady běžné pro pěstování ostatních mexických druhů pocházejících z pouštních a polopouštních formací. S ohledem na zachování přirozeného charakteru rostlin je doporučováno pěstování na vlastních kořenech. Při dostatku světla a tepla kvetou rostliny od jara do podzimu.


Text a sbírka: V. Šedivý
Foto: J. Král


Chrudimský kaktusář

uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka

ornament

© 2002-2004   Jan Mynar

Last modified September 28, 2004



[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]