Escobaria orcuttii var. orcuttii

Escobaria orcuttii Bödeker, Mamm. Vergl. Schl., p. 17, 1933
Coryphantha orcuttii (Bod.) D. Zimmerman, Cact. Succ. J. (US), 44: 156, 1972
Coryphantha strobiliformis (Pos.) Orcutt var. orcuttii (Bod.) L. Benson, Cacti of Arizona, 3. ed., p. 204, 1969

Druh byl popsán na počest nálezce této eskobarie, amerického botanika a obchodníka s kaktusy Charlese Russela Orcutta (1864-1929).


Popis:

Stonek nejčastěji trsovitý, jednotlivé stonky válcovité, 150 mm dlouhé, 60 mm široké, bradavky kuželovité, 4-8 mm dlouhé, na horní straně s brázdou, která v dospělosti probíhá po celé délce bradavky od areoly k axile. Trny velmi četné; okrajových 30-41, bílých, tenkých, štětinovitých, nejdelší 8 mm dlouhé; středové trny bílé, obvykle s purpurovou špičkou, 9-11 mm dlouhé, tuhé, v počtu 15-18 (vzácně méně než 9). Květ drobný, úzce nálevkovitý, růžový, vzácněji s tmavším středovým proužkem a jícnem, pak dostává květ tmavší odstín červené barvy; prašníky žluté, nitky bělavé, blizna s 5-7 žlutavými laloky. Plod zelený nebo zelenavě žlutý, kyjovitý. Semena 1 mm velká, červenohnědá, jamkovaná.

Variety a formy:

Escobaria orcuttii patří do skupiny endemitních eskobarií z amerického jihozápadu, jejíž charakteristickými znaky jsou husté otrnění, drobný květ, zelený plod a hnědá semena. Z tohoto okruhu bylo popsáno dosud 8 taxonů. Podle Castettera, Pierce a Schwerina z university v Albuquerque, Nové Mexiko, USA, jejichž členění se přidržujeme, je E. orcuttii vnitrodruhově dělena takto:
Escobaria orcuttii var. orcuttii,
Escobaria orcuttii var. macraxina Castetter et al,
Escobaria orcuttii var. koenigii Castetter et al.
Rozdíly mezi jednotlivými varietami jsou dány charakterem a počtem trnů, velikostí a barvou květu a rozdílnými nalezištěmi.

Výskyt a rozšíření:

První zaznamenaný sběr E. orcuttii provedl C. R. Orcutt v roce 1925 poblíž Granite Pass v novomexických Peloncillo Mts., Hidalgo Co. Z tohoto nevelkého naleziště pochází většina dalších sběrů typové variety z posledních let. Poněkud zapomenutým dalším místem, kde sbíral ve čtyřicátých letech J. P. Hester (Escobaria arizonica n.n.) a v šedesátých letech H. Kuenzler, jsou arizonské Chiricahua Mts., Cochise Co.
Ve své domovině roste v nadmořské výšce 1200-1500 m, většinou na vápencovém podkladu mezi travou spolu s dalšími suchomilnými rostlinami (agave, dasyliriony, echinocereusy atd.). Rostliny jsou velmi odolné a snášejí v přírodě velké tepelné rozdíly, v zimě i mrazy.

Poznámky:

Escobaria orcuttii byla dlouho neznámou rostlinou, a proto byla i předmětem různých spekulací. Teprve nálezy D. Cowpera a H. Kuenzlera v šedesátých letech vzbudily zájem botaniků; nejprve D. Zimmermana, posléze již zmíněného botanického týmu z novomexické university, kteří dluh vědě i kaktusové veřejnosti vyrovnali.
Celý "orcuttii complex" je dnes v evropském pojetí samostatného rodu Escobaria logicky řazen jako samostatný komplex v rámci skupiny okolo Escobaria sneedii.

Literatura:

Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 845-848, 1982
Castetter E. F., Pierce P. P., Schwerin K. H., A Reassessment of the Genus Escobaria, Cact. Succ. J. (US), 47 : 6070, 1975
Hester J. P., Cacti . . . By Their Seeds Ye Shall Know Them, Desert Plant Life, 13 : 129-132, 1941
John V., Říha J., Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17 : 63-66, 1981
Říha J., Escobaria orcuttii Bod., Kaktusy 76, 12 : 29-32, 1976
Taylor N. P., The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4 : 36-44, 1986
Zimmerman D., Comments on Certain Southwestern Coryphanthas of the Subgenus Escobaria, Cact. Succ. J. (US), 44: 155-158, 1972

Pěstování:

Pro pěstování rostlin z okruhu E. orcuttii platí stejná pravidla jako pro ostatní kaktusy amerického jihozápadu. V našich podmínkách jde tedy o relativně choulostivé rostliny s kořenovým systémem, který je citlivý na nevhodnou zálivku a s velkými nároky na světlo a teplo v době vegetace.
Opatrnější pěstitelé tedy sahají k roubování, jehož nectností je nadměrný vzrůst těchto téměř miniaturních rostlin. Pokud však již máme zajištěnu produkci semen z takto pojištěných rostlin, stojí za to pustit se do pravokořenného pěstování ve velmi propustném substrátu - osvědčují se půdní směsi s velkým procentem perlitu či antuky. Je však třeba počítat s tím, že pravokořenné rostliny rostou velmi pomalu, o to lépe však vypadají.


Text: V. Šedivý
Foto: Jan Král

Rostlina na obrázku pochází z importních semen nabízených v sedmdesátých letech H. Kuenzlerem pod provizorním jménem Escobaria peloncillensis (sbírka V. Šedivý).


Chrudimský kaktusář

uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka

ornament

© 2002-2004   Jan Mynar

Last modified September 28, 2004



[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]