ESCOBARIA AGUlRREANA (Glass et Foster) N. P. Taylor
Atlas kaktusů V, ZO ČZS Klub kaktusářů Chrudim v edici "Chrudimský kaktusář", 18/1990
Escobaria aguirreana (Glass et Foster) N. P.Taylor, Kakt. und and. Sukk., 34 : 185, 1983;
Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 44 : 80, 1983.
Druh byl pojmenován na počest mexického botanika ing. Gustava Aguirre Benavidese z Parras, Coahuila,
který byl Ch. Glassovi a R. Fosterovi velice nápomocen podrobnými informacemi o kaktusech státu Coahuila,
Mexiko.
Popis:
Stonek obvykle jednotlivý, asi 70 mm široký a 50 mm dlouhý, žebra rozdělena do tlustých, dosti měkkých bradavek,
15 mm širokých, 10 mm dlouhých, 5 mm vysokých, téměř temně zelených, na slunci bronzově purpurových. Trny světle
hnědé, hnědé až šedomodré, hustě pokrývající temeno; středové obvykle 2, někdy až 5-6, pak jsou obtížně
rozeznatelné od okrajových, jehlovité, 12-15 mm dlouhé; okrajových trnů 13-16, spodní kratší (7-9 mm), horní až
20 mm dlouhé. Květ malý, jen obtížně se prodírající hustými trny na temeni, 18 mm dlouhý, žlutavý až červenožlutý,
vnější květní lístky často s červenavě purpurovou špicí a (nebo) širokým červenopurpurovým středovým proužkem;
tyčinky žlutavé, blizna s 5-6 žlutými laloky. Plod 12 mm dlouhý, 3,5 mm široký, holý, bronzově zelenočervený.
Semena ledvinovitá, jamkovaná, 1,5 mm dlouhá, 0,75 mm široká, 1 mm vysoká, tmavě purpurová až hnědočerná.
Variety a formy:
Nebyly popsány, variabilita uvnitř taxonu se projevuje ve vytrnění, které se může měnit v různých odstínech
hnědé až po téměř červenou barvu.
Výskyt:
Poprvé byly rostliny nalezeny autory popisu Ch. Glassem a R. Fosterem 24. 4. 1970 v Canyon Verde na západním
okraji Sierra de la Paila, Coahuila, Mexiko (GI. et F. 2206). Opakovaný sběr na téže lokalitě byl uskutečněn
o rok později (GI. et F. 3044). V roce 1972 byly rostliny objeveny též jižně od Cuatrocienegas, Coahuila,
Mexiko, tedy přibližně 100 km od typové lokality.
Na typové lokalitě je základním podložím fluorit, rostliny rostou na stinných stráních "Zeleného kaňonu",
ukryté pod hustým křovím, takže je velmi obtížné je nalézt.
Poznámky:
Escobaria aguirreana spolu s E. roseana tvoří uvnitř rodu Escobaria zcela samostatnou
skupinu. Lokality obou taxonů jsou vzdáleny necelých 100 km. Příbuznost je zcela jasně patrná z vnějších
znaků a jistotu získáme při porovnání květů, plodů a semen. Charakteristickým rysem jsou bradavky bez brázd
a chybějící samostatná axilová areola. Tato skutečnost je vysvětlována (John et Říha 1981) archaičností obou
taxonů. Ve schématu rodu Escobaria jsou řazeny bud' jako samostatný podrod Primibaria John et
Říha nebo samostatná sekce Acharagma N. P. Taylor.
V obou případech jde o řídce se vyskytující rostliny v přírodě.
Literatura:
Bödeker F., Echinocactus (Thelocactus) roseanus, Zeitschrift für Sukkulentenkunde, 3 : 363, 1928 ;
John V., Říha J., Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 44, 1981 ;
Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakteen und and. Sukkulenten, 34 : 1983 ;
Taylor N. P., The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4 : 36-44, 1987
Pěstování:
Pěstování není zcela jednoduchou záležitostí. Drobní klíčenci jsou choulostiví a při pravokořenném pěstování
často hynou. Proto se sahá k roubování, které má jediný účel - překonat toto choulostivé stádium. Dospělé
pravokořenné (zpravokořeněné) rostliny pak rostou na vlastních kořenech velmi dobře. Důležitým faktorem je
světlé zimování, které má značný vliv na násadu poupat - E. aguirreana kvete časně zjara.
Text: V. Šedivý
Foto: J. Král
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky V. Šedivého; je to import, získaný v roce 1975.
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-2004 Jan Mynar
Last modified September 26, 2004