ESCOBARIA MINIMA (Baird) D. R. Hunt
Atlas kaktusů II, ZO ČZS Klub kaktusářů Chrudim v edici "Chrudimský kaktusář", 12/1987
Escobaria minima (Baird) D. R. Hunt, Cact. Succ. J. Gr. Brit., 40: 30, 1978
Coryphantha minima Baird, Amer. Botanist, 37: 150,1931
Coryphantha nelliae Croizat, Torreya, 34: 15, 1934
Mammillaria nelliae (Croizat) Croizat, Cact. Succ. J. (US), 14: 34, 1942
Escobaria nelliae (Croizat) Backeb., Die Cactaceae, 5: 2967, 1961
Druhové jméno vystihuje miniaturní vzrůst této rostliny.
Popis:
Tělo vejčité nebo válcovité, velmi malé, obvykle kolem 25 mm dlouhé (nčkdy až 50 mm) a 20 mm široké, jednotlivé nebo
od základu odnožující; bradavky kuželovité, asi 20 mm dlouhé, monomorfní areola se nachází na vrcholu po celé délce
horní části bradavky až ke květnímu centru v axile. Trnů 13 až 15 okrajových, velmi krátkých, 2-3 mm dlouhých,
uspořádaných pravidelně; 3 další trny (které bývají někdy považovány za středové) jsou silnější a delší, stoji před
horními trny; všechny trny v mládí růžové, postupně stárnutím žloutnou a šednou, jsou okrouhlé a stejně silné, od báze
po špičku. Květy růžově purpurové, 20 mm dlouhé a až 25 mm široké, nitky zelenavé, prašníky bledě oranžové,blizna
krátká s 8 zelenavými laloky. plod vejčitý, velmi malý, 3-4 mm dlouhý, zelený. Semeno 0,5 mm dlouhé,černavé s hladkým
povrchem.
Variety a formy:
E. minima je unikátní rostlinou, vyskytující se v přírodě pouze na velmi omezeném areálu. Variabilita je
minimální a spočívá pouze v barvě trnů. Milovník této eskobárie může sestavit kolekci rostlin s plynulou řadou odstínů
barev trnů od skoro bílé až po téměř červenou. Je však třeba zdůraznit, že vzhled těchto rostlin je naprosto uniformní
a Escobaria minima patří mezi to málo kaktusů, které si nelze splést s jinými, nebo je špatně určit. Samostatné
variety nebo formy nebyly popsány.
Výskyt a rozšíření:
Jako typová lokalita je udáváno údolí Marathonu, Brewster County (Texas) - (A. R. Davis, 1931). E. minima roste
v puklinách vápencových skal na několika kopcích jižně od Marathonu v nadmořské výšce 1200-1350 m. Rostliny jsou velmi
často ukryty v mechu, takže kromě doby kvetení jsou "neviditelné". Na stejné lokalitě se vyskytuje další vzácná miniatura
Escobaria hesteri (syn. Coryphantha hesteri); oba taxony tvoří izolovanou skupinu uvnitř rodu
Escobaria.
Poznámky:
Tato miniaturní eskobárie je více známá pod jménem E. nelliae Croizat a naši pěstitelé prakticky jiné jméno
nepoužívají. Jedná se však o pozdní synonymum, Bairdův popis a jméno z roku 1931 má časovou prioritu. Kromě toho je
i Bairdův popis kompletnější, chybí mu však latinská diagnóza, ta ale v tehdejší době nebyla povinná. Teprve v roce 1969
uvedl vše na pravou míru americký botanik L. Benson. Bylo by ovšem nanejvýš nevhodné, aby kaktusáři při používání
správného jména E. minima zapomněli na paní Nellii Davisovou, která byla spolu se svým manželem A. R. Davisem
vášnivou sběratelkou a objevitelkou amerických kaktusů.
A na závěr ještě jedna důležitá informace, která je tečkou za tvrzením o vzácností tohoto kaktusu: Escobaria minima
byla v roce 1979 zařazena do seznamu evidovaných ohrožených rostlin, chráněných federálním zákonem.
Literatura:
Benson L., Flora of Texas - Cactaceae, p. 301-302, 1969
John V., Řiha J., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66, 1981
Lyons G., Cact. Succ. J. (US), 52: 229, 1980
Šedivý V., Aztekia, 6: 18-21, 1983
Taylor N. P., Cact. Succ. J. Gr. Brit., 40: 31-37, 1978
Taylor N. P., Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 1983
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 139-140, 1969
Pěstování:
Pěstování E. minima na vlastních kořenech je obtížnou záležitostí, málokdy se takové rostliny podaří dlouhodobě
udržet při životě. Semeny se množí obtížně, s klíčením jsou problémy, proto se výhodně využívá přirozeného sklonu rostlin
k odnožování a sahá se k osvědčenému způsobu vegetativního množeni roubováním odnoží. Nabídku tímto způsobem nelze ovšem
zajišťovat do nekonečna a lze jen doporučit výsev semen této eskobárie do úzkostlivě sterilního prostředí. Vyklíčené
rostlinky se přesazují nebo roubují až v následující sezóně a jen je-Ii vyklíčených rostlinek dostatečné množství, lze
experimentovat s pravokořennou kulturou.
Text: V. Šedivý
Foto: J. Král
Rostlina na obrázku pochází ze sbírky J. Říhy
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-2005 Jan Mynar
Last modified March 12, 2005