Escobaria organensis

Escobaria sandbergii Castetter, Pierce et Schwerin, Cact. Succ. J. (US), 47: 62-67, 1975
Escobaria sneedii Br. et R. subsp. sandbergii (Castetter, Pierce et Schwerin) J. Lüthy, Kakt. und and. Sukk., 50: 278, 1999

George Sandberg, zaměstnanec raketové střelnice White Sands (Nové Mexiko, USA), po kterém byl druh nazván, jako první nalezl a dokumentoval tyto rostliny.

Popis:

Stonek jednotlivý, častěji trsovitý s 20 a více těly; tělo válcovité, 50-150 mm dlouhé, 30-70 mm široké, téměř zakryté hustým otrněním, dodávajícím stříbřitě bílý, bílý až krémově bílý vzhled; bradavky válcovité až mírně kuželovité, 5-12 mm dlouhé, 3-8 mm široké, ve stáří při bázi korkovatějící; na horní straně bradavek mělká vlnatá brázda, sahající od zpočátku vlnaté areoly až k paždí bradavky. Trny četné, tuhé, v několika sériích, v areole průměrně 50 trnů; hlavní středové trny v počtu 1-5, bílé, s hnědou až červenohnědou špicí, 8-16 mm dlouhé, odstávající, druhá série středových trnů 5-15, bílých, někdy s hnědočervenou špicí, 3-15 mm dlouhých, všechny středové trny přímé; okrajových trnů 20-50, štětinovitých, bílých, 5-10 mm dlouhých. Květ 12-25 mm dlouhý, 17-25 mm široký, vnější okvětní lístky světle zelené, bílé až růžové, vnitřní okvětní lístky světle růžové až purpurové; prašníky oranžově žluté, bliznových laloků 4-6, bělavých až žlutých. Plod bledě zelený až bledě žlutý, válcovitý, 8-20 mm dlouhý, 6 mm' široký. Semena 1-1,5 mm dlouhá, 0,75-1 mm široká, ledvinovitá.

Variety a formy:

Druh, tak jak byl v užším pojetí popsán, nevykazuje žádnou podstatnou proměnlivost kromě variací v odstínech barvy květu a téměř nevyčíslitelném počtu trnů. Žádné vnitrodruhové členění nebylo stanoveno. Pokud jde o příbuzenské vazby, patří do skupiny eskobarií se zeleným plodem a relativně velkými hnědými semeny, označované souhrnně podle nejdéle známého taxonu jako komplex E. sneedii. V širším pojetí jsou všechny taxony tohoto okruhu (E. sneedii, E. leei, E. orcuttii, E. sandbergii, E. villardii, E. organensis, E. albicolumnaria) shrnuty do jediného druhu Escobaria sneedii Br. et R. s vnitřním členěním do poddruhů.

Výskyt a rozšíření:

Za typovou lokalitu E. sandbergii bylo označeno místo, nazývané Rope Springs (1650 m n. m.), které leží na západních svazích nízkého vápencového pohoří San Andres Mts., Dona Ana Co., Nové Mexiko, USA. Rozšíření bylo zjištěno pouze v blízkém okolí typové lokality směrem k vrcholům tohoto pohoří, sahajícím do nadmořské výšky 2200 metrů. Další možný výskyt je předpokládán směrem na sever v přilehlém okresu Sierra Co., kam ještě pohoří San Andres zasahuje. Stejně jako ostatní taxony okruhu, je E. sandbergii úzkým lokálním endemitem.

Poznámky:

Podle autorů popisu je E. sandbergii eskobarií, jejíž znaky reprezentují nejlépe obecnou charakteristiku rodu [typovou rostlinou rodu byla stanovena E. strobiliformis (Pos.) Bod.]. Jde však o rostlinu téměř neznámou právě pro svojí malou dostupnost s ohledem na výskyt ve veřejnosti nepřístupné vojenské zóně a to nejen pro amatéry, ale i profesionály (na nalezišti, které je reprezentováno údajně jen čtyřmi lokalitami, mělo rostliny možnost pozorovat jen velmi málo lidí).
Fylogeneticky nejbližším taxonem je Escobaria organensis, která roste asi 20 km jižně, ale v odlišných geologických podmínkách (na sopečných vyvřelinách). Bílým vzhledem a barvou květu se pak nejvíce přibližuje zeměpisně nejvzdálenější E. albicolumnaria, vyskytující se v oblasti texaského Big Bendu.

Literatura:

Castetter E. F., Pierce P., Schwerin K. H., A reassessment or the genus Escobaria, Cact. Succ. J. (US), 47: 60-70, 1975
Šedivý v., Novomexické eskobarie z okruhu E. orcuttii, Kaktusy, 24: 27-31, 59-62, 1988
Taylor N. P., The identification or Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), (4): 36-44, 1986

Pěstování:

Ve své domovině je Escobaria sandbergii velmi odolnou rostlinou, přežívající drsné podmínky mnohdy mrazivých zim a již od června vysokých letních teplot. V našich podmínkách potřebuje velmi světlé stanoviště, propustný substrát a pečlivé rozvržení zálivky s maximy v časných jarních a podzimních měsících. Je-Ii to možné, je výhodné dopřát rostlinám dostatek čerstvého vzduchu. V době letních veder jsou kořeny velmi citlivé a přemíra vody by mohla způsobit často jejich ztrátu; kořenový systém se pak obtížně regeneruje. Zajímavé barevné květy přicházejí v dubnu až květnu, plody dozrávají nejpozději na podzim. Výsev čerstvých semen nečiní potíže, výše uvedený režim je však třeba dodržovat už od mládí. Podle některých pramenů patří okruh E. sneedii do kategorie mrazuvzdorných rostlin, které lze v našich podmínkách pěstovat v nevytápěných sklenících celou zimu.


Foto Karel Crkal ve vlastní sbírce, text Vladislav Šedivý.


Chrudimský kaktusář

uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka

ornament

© 2002-2005   Jan Mynar

Last modified March 13, 2005



[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]