ESCOBARIA GRATA Kaplan, Kunte, Šnicer
Atlas kaktusů XVII, Chrudimský kaktusář, 11/2002
Escobaria grata M. Kaplan, L. Kunte, J. Šnicer, Kaktusy, 37: 34, 2001
Druhové jméno grata znamená v překladu půvabná, krásná, milá a bylo vybráno podle překrásných květů,
kterými tento druh kvete.
Popis:
Stonek zpočátku jednotlivý, vejcovitý, ve stáří mírně sloupkovitý, až 70 mm vysoký a 40 mm široký, při bázi
vytvářející několik odnoží; povrch stonku je rozdělen mnoha těsně vedle sebe nahloučenými bradavkami,
bradavky až 10 mm dlouhé, při bázi 5 mm široké; vnitřní strana bradavek s mělkou, avšak výraznou, 8 mm
dlouhou brázdou, vedoucí až ke květní části areoly v paždí bradavky. Trny vyrůstající z eliptické areoly,
jen okrajové, v počtu 15-20, dolní trny 4-6 mm dlouhé, horní 10-14 m~ dlouhé; horní trny v areolách při
vrcholu rostliny nahustěné; všechny šedavě bílé s hnědou až černající špičkou. K vět při rozevření až 30 mm
široký, 25 mm dlouhý; vnější okvětní lístky světle narůžovělé, s brvitě roztřepeným okrajem; vnitřní okvětní
lístky uspořádány do dvou centrálních kruhů, zářivě růžové až fialové barvy, uprostřed tmavší; blizna
pětiramenná, bliznové laloky světle žluté; tyčinek mnoho, prašníky výrazně žluté barvy. Plod vysychavý,
kulovitý, asi 10 mm široký, zpočátku zelený, za zralosti po zaschnutí hnědý, nerozpadavý, obsahující obvykle
30-40 hnědočerných semen. Semeno I mm dlouhé, testa s jamkovitě utvářeným povrchem.
Variety a formy:
Jedná se o nově popsaný taxon, žádné variety ani formy druhu nebyly doposud stanoveny.
Výskyt a rozšíření:
Typovou lokalitou tohoto druhu je pohoří Sierra el Burro, vzdálené přibližně 150 km severovýchodním směrem
od města Monclova (Coahuila, Mexiko), kde roste v nadmořské výšce okolo 1150-1200 m n. m. na nevysokých
vápencových kopcích s poměrně dobře vyvinutou černozemí. Lokalita je porostlá nízkou, místy dosti hustou
keřovitou vegetací polopouštního typu (matorral xerófilo).
Autoři popisu pozorovali nový druh na dvou lokalitách, vzdálených od sebe vzdušnou čarou asi 50 km. Odchylky
mezi oběma populacemi byly patrné; na jedné lokalitě se vyskytovaly rostliny převážně solitérní, na druhé byl
pozorován většinou trsovitý vzrůst. Dále byly zjištěny rozdíly v tloušťce (hrubosti) a odstínu zabarvení trnů.
Doprovodná kaktusová vegetace je na obou lokalitách bohatá, lze zde nalézt okolo deseti dalších druhů kaktusů,
nejčastěji Epithelantha micromeris, Echinocereus dasyacanthus, Neolloydia conoidea, nebo další
zajímavou eskobarii, pravděpodobně E. strobiliformis subsp. varicolor, řidčeji lze objevit
Ferocactus hamatacanthus, Ancistrocactus uncinatus var. wrightii či Echinocereus enneacanthus
subsp. brevispinus a další.
Poznámky:
Nález této krásné eskobarie v dosud málo probádané části severní Coahuily snižuje opět onu pomyslnou bariéru
mezi tzv. mexickými kaktusy a kaktusy z jihozápadu USA (tak jak se to stalo již dříve i u rodů Echinomastus
a Coryphantha). Lze předpokládat, že další podrobné průzkumy v těchto oblastech přinesou i další překvapení.
Autoři popisu tuto pravděpodobnost v doprovodném textu celkem jasně vyjádřili.
Novou eskobarii lze téměř s jistotou zařadit do blízkosti efektní, málo známé a zákonem striktně chráněné
Escobaria hesteri (Y. Wright) E Buxb., jejíž sporadický výskyt je dosud zdokumentován na třech lokalitách
v západním Texasu. Nejbližší z nich je vzdáleno od nalezišť E. grata asi 200 km. Ojedinělý tvar a barva
květu a typ plodu, jejichž podobnost jsou hlavními argumenty pro toto tvrzení, odlišují zároveň oba taxony
od většiny ostatních příslušníků rodu Escobaria s tím, že další příbuzenské vazby směřují k Escobaria
minima (Baird) D.R.Hunt, rostoucí ve stejném areálu jako E. hesteri.
Literatura:
Benson L., Flora of Texas, Cactaceae, p. 300-302, 306-307, 1969
Hester J.P., New species, Cact. Succ. J. (US), 6: 84, 1935
Sedivý v., Král J., Escobaria minima (Baird) D.R.Hunt, Atlas kaktusů, 2: 12, 1987
Sedivý v., Jiránek V., Escobaria hesteri (Y. Wright) EBuxb., Atlas kaktusů, 5: 20, 1990
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44, 1986
Kaplan M., Kunte L., Snicer J., Nový druh eskobárie ze severu Mexika -- Escobaria grata Kaplan M., Kunte L.,
Šnicer J. spec. nova, Kaktusy, 37: 34-37, 2001
Pěstování:
K návodu, jak nejlépe pěstovat tuto novou eskobarii, chybí praktické zkušenosti. Vzhledem k tomu, že patří
do blízkého příbuzenstva Escobaria hesteri, lze však usuzovat na podobnou kulturu. V každém případě
je třeba vycházet z informací o poměrech na přirozeném nalezišti; víme, že rostliny se vyskytují v dost
výživném substrátu (dobře vyvinutá černozem) buď v otevřeném terénu nebo pod řídkou keřovitou clonou
a v podmínkách, srovnatelných s drsnějším klimatem oblasti texaského horního Big Bendu. Krajinu lze
charakterizovat jako polopoušť s ročními srážkami okolo 300 mm, s maximy v dubnu, srpnu a říjnu; častý
bývá prosincový a lednový sníh, který přivanou větry ze severních plání (nortes). Rostliny kvetou
od poloviny dubna, tedy po prvním jarním větším přídělu vody.
V našich podmínkách by tedy rostliny měly být pěstovány ve výživném, ale propustném substrátu s neutrální
až mírně zásaditou reakcí, opatrnou zálivkou, maximem světla po celou sezónu a zásadně pravokořenné; to
s ohledem na zachování co možná nejpřirozenějšího charakteru miniatury, kterou tato efektní eskobarie je.
Autoři textu Libor Kunte a Vladislav Šedivý, foto na lokalitě pořídil Jaroslav Bohata.
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-2005 Jan Mynar
Last modified March 13, 2005