ESCOBARIA STROBILIFORMIS (Pos.) Böd. var. STROBILIFORMIS
Atlas kaktusů XV, Chrudimský kaktusář, 07/2000
Escobaria strobiliformis (Poselger) Bödeker Mamm. Vergl. Schlüssel, p.16, 1933
Echinocactus strobiliformis Poselger, AlIg. Gartenz., 21: 107, 1853 nom. nov.
pro Mammillaria strobiliformis Scheer ex Salm-Dyck Hort. Dyck. 1849: 104, 1850,
non Engelmann (1848) nec Muehlenpfordt (1848)
Coryphantha strobiliformis (Pos.) Moran, Gentes Herb., 8: 318, 1953
Escobaria tuberculosa (Engelm.) Br. et R., The Cactaceae, 4: 54, 1923
Mammillaria tuberculosa Engelm. Proc. Amer. Acad. Sci., 3: 268, 1856
Coryphantha tuberculosa (Engelm.) A. Berger, Kakteen, p. 280, 1929
Mammillaria strobiliformis (Pos.) var. rufispina Quehl, Monatsschr. Kakteenkunde, 17: 87, 1907
Mammillaria strobiliformis (Pos.) var. pubescens Quehl, Monatsschr. Kakteenkunde, 17: 87, 1907
Mammillaria strobiliformis (Pos.) var. caespititia Quehl, Monatsschr. Kakteenkunde, 19: 173, 1909
Mammillaria strobiliformis (Pos.) var. gracilispina Borg, Cacti, 2: 365, 1951
Strobiliformis znamená latinsky šiškovitý a toto druhové pojmenování se vztahuje k tvaru těla
a uspořádání bradavek tohoto kaktusu. Texaský lidový název "hen and chicken" je odvozován od trsovitého
vzrůstu.
Popis:
Stonek jednotlivý, častěji odnožující při bázi; jednotlivá těla zpočátku kulovitá až vejčitá, později
válcovitá, šedozelená, až 50 mm široká a 120(-200) mm vysoká, rozložená do bradavek velikosti nejvíce 6 mm,
stejně dlouhých jako širokých po celé délce horní strany s brázdou, na špici s kruhovou areolou, 2 - 3 mm
širokou, pokrytou plstí; bradavky ve stáři korkovatí. Okrajových trnů 15 - 30, štíhlých, tuhých, bílých
s tmavší špicí, max. 10 mm dlouhých; středové trny v počtu 4 - 9, šedobílé s červenou až purpurovou špicí,
okolo 18 mm délky, nejspodnější je nejsilnější, odstávající; trny na korkovatějících bradavkách opadávající.
K vět široce otevřený, až 40 mm široký a 25 mm dlouhý; vnější okvětní lístky zelenavě hnědé se skoro bílými
ořasenými okraji; vnitřní okvětní lístky štíhlé, bledě levandulové se světlejšími (až bílými okraji);
tyčinky a prašníky krémové, šest bliznových laloků žlutobílých. Plod krátce vejčitý, červený, hladký,
šťavnatý, až 16 mm dlouhý. Semena hnědá, 0,5 mm dlouhá, jamkovaná.
Variety a formy:
V první dekádě dvacátého století popsal L.Quehl několik minoritních forem E. strobiliformis a udělil
jim statut variety. Základem pro popisy byly rostliny, importované v té době firmami De Laet a Haage do Evropy.
Odlišnosti, které byly důvodem pro popisy, lze podle dnešních hledisek řadit do hranic proměnlivosti jediného
taxonu a Quehlova jména odsoudit do role nadbytečných.
Druh ve své současné podobě je rozdělen do dvou variet
var. strobiliformis
var. varicolor (Tiegel) Brack et Heil, lišící se od typové variety kulovitým solitérním vzrůstem
a charakterem otrnění. Dostatečnými společnými vlastnostmi jsou stejný typ květu, plodu a semen. Varieta
se vyskytuje ve vyšších polohách národního parku Big Bend,Texas. Přesnou zeměpisnou hranici mezi oběma
varietami však nelze vymezit, v texaských Chisos Mts. byly nalezeny zajímavé přechodné formy.
Výskyt a rozšíření:
E. strobiliformis je typickou rostlinou severní části Chihuahuašské pouště s velkým záběrem rozšíření
od jižního Nového Mexika a západního Texasu až po mexické státy Chihuahua, Coahuila, Durango a snad i Zacatecas.
V severní části areálu je výskyt četnější.
Původní popis byl pořízen podle rostliny ze sbírky Salm-Dyckovy, kterou sbíral Pous; jako lektotyp pro jméno
Mammillaria tuberculosa byl určen vzorek, sbíraný v mexickém státě Chihuahua s údajem, jižně od Rio
Grande, poblíž Guerrero".
E. strobiliformis vyhledává vápencové kamenité svahy ve středních výškových polohách do 1500 metrů,
na jihu ve státě Coahuila roste dokonce na sádrovci.
Poznámky:
E. strobiliformis patří k málo známým kaktusům a přesto, že jde o rostlinu s charakteristickými rysy
(na eskobarie velký, plně otevřený květ, charakteristický vzrůst a otrnění, drobná semena), bývá často
zaměňována s jinými druhy, především s E. dasyacantha. případně některými taxony z okruhu
E. orcuttii.
Dalším problémem, přetrvávajícím již celou dobu její botanické existence jsou dvě jména - E. strobiliformis
a E. tuberculosa. Zamotaná historie platnosti jednoho nebo druhého z nich byla a je předmětem sporů
mnoha profesionálních nomenklatoriků. Stručně řečeno: jméno Mammillaria strobiliformis Scheer se
poprvé objevilo v roce 1850. Popis byl dosti neurčitý, komunikace v té době také nebyla na nijak velké
úrovni a tak se stalo, že tutéž rostlinu popsal v roce 1856 jako Mammillaria tuberculosa ještě
jednou G. Engelmann. Později si rozpor uvědomil a vrátil se ke Scheerovu jménu. Jméno Mammillaria
strobiliformis však bylo v roce 1848 aplikováno Muehlenpfordtem na jinou rostlinu a to Mammillaria
(dnes Coryphantha) sulcata Engelmann (1845) a pod stejným jménem (tedy Mammillaria
strobiliformis) a v tomtéž roce popsal Engelmann již existující Echinocactus (dnes Neolloydia)
conoideus, popsaný poprvé již v roce 1829 De Candollem. Jméno Mammillaria strobiliformis bylo
tedy použito třikrát pro tři různé taxony, patřící dnes do tří rodů, jméno Mammillaria tuberculosa
bylo sice použito jen jednou, jeho autor však uznal prioritu jiného, staršího jména. Typový druh rodu
Escobaria se tedy již sto padesát let potácí mezi těmito dvěma epithety přičemž nemalou roli při
rozhodování hrají mnohdy i názory na celkové schema čeledi Cactaceae. Pro tento náš druh existují
v současné době dvě platná jména a to Escobaria strobiliformis (Pos.) Böd. pro případ zařazení
tohoto druhu do rodu Escobaria, a pokud by někdo řadil tento druh do velkorodu Mammillaria,
pak jeho správné jméno je Mammillaria tuberculosa Engelm. a epiteton strobiliformis se zcela
vytrácí. Tento text převzal většinový názor a používá jméno Escobaria strobiliformis (Pos.) Bod.
Poselgerův popis z roku 1853 je zde ve smyslu článku 72 mezinárodního kódu botanické nomenklatury považován
za nově publikované legitimní jméno. Zároveň jsou z prostorových důvodů uvedena pouze ta nejznámější
synonymní jména, ze stejných důvodů nebylo možné diskutovat další peripetie a nedorozumění, kterých se
okolo E. strobiliformis vyskytlo velké množství.
Literatura:
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 845 - 848, 962 - 963, 1982
Heil K. D., Brack S., The cacti of Big Bend National Park, Cact. Succ. J. (US), 60: 17 - 34, 1988
Lüthy J., Escobaria tuberculosa (Engelm.) Br. et R. und E. tuberculosa var. varicolor (Tieg.) Brack et Heil, zwei ekologische Vikarianten, Kakt. und and. Sukk., 40: 2 - 5, 1989
Říha J., Escobaria strobiliformis Bod., Kaktusy 76, 12: 52 - 54, 1976
Šedivý v., Escobaria strobiliformis versus Escobaria tuberculosa, Aztekia, 12: 38 - 49, 1989
Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 34: 74 - 79, 120 - 123, 1983
Weniger D., Cacti ofthe Southwest, p. 133 - 135, 1969
Pěstování:
Escobaria strobiliformis patří k méně choulostivým eskobariím; přesto je třeba základní pěstební
pravidla přísně dodržovat. Vyžaduje propustný substrát s alkalickou reakcí (roste především na vápenci),
hodně vláhy v časném jaru a na podzim a sušší letní období. Pěstuje se pravokořenná, pozor na zálivku
v nevhodnou dobu, zejména v období letní stagnace. Jemné, růžové a relativně velké květy se objevují
v několika seriích po celou sezónu.
Text V. Šedivý. Foto R. Staník; typický několikahlavý trs byl fotografován severně od Cuatrocienegas, Coahuila.
uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka
© 2002-2005 Jan Mynar
Last modified March 12, 2005