Escobaria muehlbaueriana

Escobaria muehlbaueriana (Bodeker) Knuth in Backeberg et Knuth, Kaktus - ABC, p. 380, 1935
Coryphantha muehlbaueriana Böd., Monatsschrift der DKG, 2: 18 - 19, 1930
Neobesseya muehlbaueriana (Böd.) Böd., Mamm. Vergl. Schlüssel, p. 15, 1933

Autor popisu nazval druh na počest Josefa Mühlbauera, bližší informace o osobě a důvodu pojmenování neuvedl.

Popis:

Stonek od základu odnožující, jednotlivé stonky kulovité až vejčitě válcovité, 50 mm vysoké a 30 mm široké, leskle tmavě zelené. Bradavky kuželovité až skoro vejčité, asi 8 mm dlouhé, u základu 6 mm široké, s téměř holou brázdou na horní straně, sahající od areoly přibližně do poloviny bradavky; areoly okrouhlé, v mládí pokryté vlnou; axily holé. Okrajových trnů 15 - 20, z toho 4 - 6 horních, tenkých, vlasovitých, čistě bílých, ostatní tuhé, šídlovité, bělavé s tmavohnědou špicí, hladké, asi 8 mm dlouhé, horní jen o málo delší; středových trnů obvykle 6, robustnějších, hladkých, tuhých, v areole rozprostřených, jeden často odstávající, u základu ztlustlých, horní okrajové trny 12 - 15 mm dlouhé, spodní asi o třetinu kratší, všechny šedobílé, směrem ke špici přecházející do tmavě červené barvy. Květ nálevkovitý, 15 mm dlouhý, 25 mm široký, obrvený; vnější okvětní lístky kopinaté, zelenavé s tmavším středním proužkem, vnitřní okvětní lístky bělavé, tmavší, střední proužek méně výrazný; prašníky žluté až oranžové, blizna a bliznové laloky zelenavé. Plod kulovitý, až 5 mm velký, červený. Semena ledvinovitá, I mm velká, leskle tmavě červenohnědá, s jamkovanou testou.

Variety a formy:

Žádné variety ani formy nebyly popsány. Druh patři do variabilního okruhu okolo E.runyonii, vzájemné vztahy a příbuznost jsou diskutovány v kapitole Poznámky.

Výskyt a rozšíření:

Originální popis poskytuje, na dobu, kdy vznikl, překvapivě podrobné informace o výskytu druhu - Mexiko, stát Tamaulipas, poblíž Jaumave.
Rostliny byly nalezeny v roce 1929 Viereckem a Bodeker je získal ze dvou zdrojů - z botanické zahrady v Rostocku a od firmy Haage junior, která je uvedla na trh.
Informací o rozšíření je velmi málo, je však pravděpodobné, že druh se vyskytuje i směrem na západ v sousedním státě Nuevo Leon.

Poznámky:

E. muehbaueriana patří do okruhu eskobarií, vyznačujících se relativně velkými květy, jejichž barva kolísá od téměř čistě bílé až po červenavou, proměnlivým co do počtu a hustoty, ale charakteristickým otrněním, kulovitým červeným plodem, hnědými velkými semeny a východním výskytem. Znaky, které určují tuto skupinu eskobarií jako spojovací článek mezi klasickými eskobariemi, reprezentovanými E. strobiliformis a rostlinami okolo E. zilziana, které plynule přecházejí do neobesejí, jsou především kulovitý šťavnatý plod a hnědá semena.
V okruhu se kromě E. muehlbaueriana objevují E. runyonii Br. et R. s výskytem především na pomezí Coahuila, Tamaulipas, Nuevo Leon - východní Texas, E. bellu Br. et R. a E. emskoetteriana (Quehl) Backeb., jejichž statut nelze díky neúplným popisům a neurčitým údajům o výskytu jednoznačně určit.
V poslední době považují někteří autoři (D. R. Hunt, N. P. Taylor) všechny čtyři uvedené taxony za jediný druh s názvem, určeným podle nejstaršího popisu a jména, tedy E. emskoetteriana (Quehl) Backeb.

Literatura:

Hunt D. R., CITES Cactaceae Checklist, Royal Bot. Gardens Kew, 1999
Šedivý V., O některých sporných eskobariích, Aztekia 82/3, 5: 16 - 18, 1982
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů VI., 1990, příloha
Šedivý V., Escobaria runyonii Br. et R., Atlas kaktusů, 10: 9, 1995
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), 4: 36 - 44, 1986

Pěstování:

Oproti eskobariím z amerického jihozápadu patří rostliny z okruhu E. runyonii mezi pěstitelsky méně náročné. V každém případě je doporučována pravokořenná kultura se standardními základními atributy pěstování - propustný substrát s neutrálním či mírně zásaditým pH, střídavý zálivkový režim (jako většina eskobarií je E. muehlbaueriana jarní rostlinou s časnou potřebou vody, výrazným obdobím letní stagnace a podzimním druhým vegetačním vrcholem) a dostatek světla během sezóny. Zimní světlé stanoviště je vhodné, ne však bezpodmínečně nutné. Čerstvá semena klíčí uspokojivě při použití jakékoliv výsevní metody a při zdárném pěstování překvapí jarní poupata už na relativně malých semenáčích.


Text V. Šedivý, foto P. Kotek ve vlastní sbírce.


Chrudimský kaktusář

uveřejněno s laskavým svolením p. P.Pavlíčka

ornament

© 2002-2005   Jan Mynar

Last modified March 12, 2005



[ zpět / back / zurück ]     [ HOME ]