Acharagma aguirreanum

Synonyme

Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, 1972
Thelocactus aguirreanus (Glass et Foster) Bravo, 1980
Escobaria aguirreana (Glass et Foster) Taylor, 1983
Acharagma aguirreana

Vorkommen und Verbreitung

Mexiko (Coahuila), Sierra de la Paila, auf Kalksteinfelsen, südlich von Cuatro Cienegas - ca 100 km von Typenlokalität

Typlokalität:

Canyon Verde auf Westrand von Sierra de la Paila, Coahuila, Mexiko; Fluorit-Bodenschicht; die Pflanzen wachsen auf beschatteten Hängen, unter buschigen Gesträuchen

Beschreibung

Körper:	kugelförmig, einzelnen, dunkel grün, 50 mm hoch, 70 mm breit; Warzen 10 mm lang und im Durchmesser 15 mm breit, 5 mm hoch, weiche, dunkel grün, Farbe auf Sonne ist na slunci bronze-purpurfarbig, ohne Werche; Epidermis glatt, bis leis granulieren; Wurzeln weiche
Dornen:	Randdornen:	13-16, untere kürzer (7-9 mm), obere 7-20 mm lang, borstig, gelbig, über verschiedene Braunton bis braunschwarzig, manchmal grau-rosafarbig mit dunkler Spitze oder grau-blau, Spitze dunkler, überquerten von gelb-brauner Basis bis schwarz, oder grau
	Mitteldornen:	normalerweise 2, manchmal bis 5-6 (dann sind sie schwer unterscheidbar von Randdornen), nadelig, 12-15 mm lang
Blüte:	klein, eng trichterförmig, 18 mm lang, Blütenblätter nicht bewimpert, gelb mit kirschenrotem Mittelstreifen, Spitze von Blüterblätter sind rot; entstehend gerade neben dem dornentragenden Teil der Areole auf dem Scheitel des Körpers; Staubfäden gelbig, Narben 5-6, gelb, 12-15 mm lang; die Blüten ziehen im frühen Frühling auf
Frucht:	keulig, 12 mm lang und 3,5 mm breit, grün oder mit dem roten bis bronzen Ton, nackt
Samen:	nierenförmig, 1,5 mm lang, 0,75 mm breit, 1 mm hoch, dunkel purpurn bis braunschwarz, grubig

Bemerkungen      in Arbeit ist ....

Druhové jméno bylo zvoleno na počest mexického botanika a znalce kaktusů státu Coahuila ing. Gustava Aguirre Benavidese z Parras (Coahuila), který poskytl botanikům Ch. Glassovi a R. Fosterovi podrobné informace o kaktusech státu Coahuila v Mexiku.

Poprvé byly rostliny na typové lokalitě nalezeny autory jejich popisu Ch. Glassem a R. Fostrem 24.4.1970 (Gl. et F. 2206), opakované sběry roku 1971 (Gl. et F. 3044). V roce 1972 byly rostliny objeveny rovněž jižně od Cuatrocienegas (Coahuila).

Tento druh stál spolu s Acharagma roseanum svými nezvyklými a obtížně zařaditelnými vlastnosti na periferii botanických schémat čeledi Cactaceae. Z tohoto důvodu byl jednotlivými botaniky postupně zařazován do různých rodů jako např.Gymnocactus, Thelocactus, Escobaria.

Např. dle názoru Johna a Říhy (1981) - "jamkovitá testa semene prozrazuje evoluční spojitost s rody Mammillaria a Escobaria. Jednoduchému zařazení obou taxonů do těchto rodů zase odporuje stavba bradavek, které postrádají druhé centrum sekundárního meristému - axilu nebo brázdu na bradavce. Přesto jsme toho názoru, že nepřítomnost brázdy je sice významným charakteristickým prvkem, ovšem nikoliv tak důležitým, že bychom pro tento jediný znak museli zavést samostatný rod … Skutečnost, že brázda na bradavce chybí, vysvětlujeme archaičností tohoto podrodu. Konečně, nepřítomnost brázdy na bradavce může být sporná i v rámci jednoho druhu. Příkladem je Ortegocactus macdougallii …"

A. D. Zimmerman (1985) zastává názor, že by pro tyto druhy měl být vytvořen rod nový.

V roce 1997 byl pro tento druh vytvořen Ch. Glassem nový rod Acharagma. Do tohoto rodu však zařadil pouze taxon aguirreana. Prozatím konečné řešení předložil E. F. Anderson, který v roce 1999 vyčlenil z rodu Escobaria celou sekci Acharagma a ustanovil jí jako samostatný rod se dvěma druhy - aguirreanum a roseanum.

Literatur

Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 108, Timber Press Portland, Oregon.
Bödeker F. (1928): Echinocactus (Thelocactus) roseanus, Zeitschrift für Sukkulentenkunde, 3: 363.
Hofer A. (1992): Mexiko 1990 - mimořádná cesta za kaktusy, Aztekia, 15: 33.
Hunt D. R., Taylor N. P., Charles G. (2006): The New Cactus Lexicon, 26, DH Books.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Formální převedení některých zástupců rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus (Backbg.) Buxb. et Backbg., Kaktusy, 17: 15-16.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy 17: 40-44, 63-66.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozšíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Meixner A. (1977): Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, Kaktusy, 13: 64-65.
Moeller-Villar G. (1988): Sierra de la Paila, Aztekia, 11: 24-28.
Říha J., Šubík R. (1992): Encyklopedie kaktusů, Zemědělské nakladatelství Brázda.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria aguirreana (Glass et Foster) N. P. Taylor, Atlas kaktusů, 5: 18, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, KuaS, 34: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188.
Taylor N. P. (1986): The Identification of Escobarias (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4: 36-44.
Virt S. (1975): Rod Escobaria Br. et R., Kaktusy, 11: 111-114, 126-127.
Zachar M. (2001): Klimatologické podmienky áridných oblastí Mexika, Kaktusy 37, speciál 1/2001: 14.
Zimmerman A. D. (1985): Systematics of the genus Coryphantha (Cactaceae), PhD. thesis, University of Texas, Austin.

Kultur      in Arbeit ist ....

Dospělé rostliny rostou na pravých kořenech bez obtíží. Důležité je světlé zimování, které má značný vliv na násadu poupat.

Semenáčky jsou při pravokořeném pěstování choulostiví a často hynou. K překonání tohoto období je možno roubovat. Po dosažení potřebné velikosti je možno znovu zakořenit.

Abbildungen

Bild ist aus Innes Clive, Glass Charles: Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie (Vydavatelství INA, spol. s r.o., 1992) übergenommen.

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 31, 2008