Synonyma

Cactus viviparus    Nuttall, 1813
Mammillaria vivipara    (Nutt.) Haworth, 1819
Echinocactus viviparus    (Nutt.) Poselger, 1853
Coryphantha vivipara    (Nutt.) Britton et Brown, 1913
Neoammillaria vivipara    (Nutt.) Britton et Rose ex Rydb., 1932

Mammillaria vivipara var. vera    Engelmann, 1856

? Mammillaria montana    Blanc, 1891

? Mammillaria hirschtiana    F. Haage ex Hircht, 1896

Výskyt a rozšíření

Kanada (Manitoba, Saskatchewana, jižní Alberta), USA (Severní Dakota, Jižní Dakota, Wyoming, Nebraska, západní Kansas, Coloredo, Nové Mexiko, Oklahoma až severní Texas, Montana, Idaho, jihovýchodní Oregon, Nevada, Washington, Utah), mezi borovicemi, jalovci, v šalvějových porostech a travnatých prériích, v nadmořské výšce 300-2400 metrů

Typová lokalita:	poblíž osad Mandanských indiánů na řece Missouri, Severní Dakota (USA)
Neotyp:	východně od řeky Missouri, 12 mil východně od Ft. Mandan, McLean County, Severní Dakota (USA)

Popis

Tělo:	kulovité až krátce válcovité nebo vejčité, jednotlivé, 130 mm dlouhé; bradavky kuželovité, šedavé; axily vlnaté; obecně lze říci, že vzhled spíše zelený
Trny:	okrajové:	12-20, tenké, bílé, 9-12 mm dlouhé
	středové:	1-7, tmavě hnědé u báze bílé, 12-20 mm dlouhé
Květ:	35 mm dlouhý, 40-50 mm široký, vnitřní okvětní lístky úzké, kopinatě kyjovité, dlouhé 15-20 mm, 2 mm široké, tmavě až světle červeně purpurové či purpurově růžové
Plody:	15-20 mm dlouhé, zelené, šťavnaté s bohatou dužinou, poloprůsvitná pokožka
Semena:	hnědá, se síťovitým povrchem, 1,5-1,8 mm dlouhá, vždy bez perispermu

Poznámky

Rostlinu nalezl Thomas Nuttal v roce 1813 na území dnešního státu Severní Dakota, na soutoku řek Missouri a Knife.

U popisu rostliny Cactus viviparus je někdy uváděn Pursh.

Escobaria vivipara je spolu s druhem Opuntia fragilis nejseverněji rostoucím příslušníkem čeledi Cactaceae. Některé populace žijí v těch nejtvrdších podmínkách. V Kanadě musí například přečkat minimální teploty -40°C, v jihozápadních státech USA nejsou naopak výjimečné teploty +40°C.

Rostliny se vyskytují prakticky po celé západní části severoamerického kontinent. Tento rozsah zapříčinil popis mnoha variet, především od amerického botanika Dr. Engelmanna s časovým rozpětím druhé poloviny 19. století. V dnešní době byla pro ohraničenou severozápadní formu použita varietální úroveň - var. vivipara.

E. F. Anderson (2001) ve své práci The Cactus Family uznává pouze tento typový druh (Escobaria vivipara) a všechny ostatní variety (radiosa, neomexicana, arizonica, bisbeeana, rosea, oklahomensis, kaibabensis, buoflama) k němu řadí jako synonyma. Escobaria alversonii a Escobaria deserti považuje za samostatné druhy.

Uvnitř komplexu Escobaria vivipara dochází k přirozené hybridizaci, zejména mezi varietami vivipara a neomexicana. Jednou z lokalit, kde dochází k této hybridizaci je Taos Co., Nové Mexiko (USA). Zde rostou výše uvedené variety v těsné blízkosti a vyskytuje se zde populace, která je pravděpodobně takovýmto hybridem. P.C. Fischer se domnívá, že tento hybrid byl popsán v roce 1857 Engelmannem jako Mammillaria ssp. radiosa var. borealis.

V cenících a literatuře se objevují nejrůznější formy této variety (např. f. Freemont, Col.).
Popis taxonu Escobaria vivipara var. vivipara, formy rostoucí v Kanadě - viz článek J. Lüthy: Kaktusy v Kanadě.

Literatura

redakce Aztekia (1988): Kaktusy národních parků USA, Aztekia, 11: 45-49.
redakce Aztekia (1979): Přehled rodu Escobaria Br. a R., Aztekia, 2(3): 27-28.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Fleischer Z., Schütz B. (1973,1978): Pěstování kaktusů, Státní zemědělské nakladatelství.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Klikar J., Štembera J. (1996): Ach, ty eskobárie, Kaktusy, 32: 16-18.
Kümmel F., Klügling K. (1987): Winterharte Kakteen, Neumann Verlag Leipzig - Radebeul.
Lüthy J. M. (1985): Kaktusy v Kanadě, Aztekia, 8: 71-72.
Richterová I. (2002): Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F. Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38(2): 34-36.
Říha J. (1973): Coryphantha vivipara var. arizonica (Engl.) Marsh., Kaktusy, 9: 35-36.
Říha J. (1976): Escobaria orcuttii Böd., Kaktusy, 12: 29-32.
Schütz B. (1975): Coryphantha vivipara var. arizonica (Eng.) Marsh., Kaktusy, 11: 114-115
Soukup K. (1988): Kaktusy na skalce, Kaktusy, 24: 84-87.
Šedivý Vl. (1981): Coryphantha vivipara a její variety, Aztekia, 4(2): 17-20.
Šedivý Vl. (1981): Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4(3-4): 9-15.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum, Kaktusy, 20: 109-111.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Virt S. (1975): Rod Escobaria Br. et R., Kaktusy, 11: 111-114, 126-127.
Ziegrosser J. (2002): O mrazuvzdorných - jak to vidím já, Kaktusy, 38(3-4): 83-85, 119-121.

Pěstování

Rostliny jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné (za určitých podmínek i zimovzdorné) a velmi jim prospívá volná kultura.

Vyobrazení

Vyobrazení převzato z knihy Innes Clive, Glass Charles: Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie (Vydavatelství INA, spol. s r.o., 1992).

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 30, 2008

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]