Escobaria vivipara var. kaibabensis |
|
Rod: | Escobaria   Britton et Rose, 1923 |
Sekce: | Escobaria   N. P. Taylor, 1983 |
skupina Escobaria vivipara | |
Druh: | vivipara   (Nutt.) F. Buxbaum |
Varieta: | kaibabensis   (P. C. Fischer) N. P. Taylor, 1983 |
Synonyma
Coryphantha vivipara var. kaibabensis   P. C. Fischer, 1979
Výskyt a rozšíření
USA (severozápadní Arizona), Kaibab Platteau a House Rock Valley, Marble Canyon, Coconino
Co., severně od Grand Canyon, (jižní Utah), Henry Mts., Garfield Co., rozšíření taxonu lze
však předpokládat i jinde na pomezí států Arizona, Utah a Nevadana.
Roste na travnatých pláních, mezi jalovci a borovicemi, v místech s častým výskytem pelyňku,
na půdách s pH 6,6-7,7 složených z dolomitů, křemenců a vápenců, v nadmořských výškách 1800-2300 m.
Ve stejné oblasti roste mimo jiné také Pediocactus simpsonii, Pediocactus paradinei,
Pediocactus bradyi a Sclerocactus whipplei ssp. busekii, z nekaktusových
sukulentních rostlin jsou to pak především Agave utahensis var. kaibabensis
a Yucca baccata.
.
Typová lokalita: | severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA, v nadmořské výšce 1890 m |
Popis
Stonek: | nejčastěji jednotlivý, jen příležitostně odnožující, stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40-70 mm dlouhý, 50-66 mm široký; bradavky 13-16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, areola kruhová, 2 mm široká | |
Trny: | okrajové: | (14)21-26(37), délky 8-16 mm, štíhlých, v průřezu zploštělých obvykle jemně ochmýřených, přitisknutých až zahnutých zpět, barvy bílé se světle až tmavě oranžovou špicí; trny zahalují stonek |
středové: | (0)1-6 délky 9-15 mm, v průřezu okrouhlých, zřídka eliptických, často jemně ochmýřených, rozprostřených až přiléhavých, příležitostně jeden odstávající zpravidla více ve středu, barva variabilní, bílá až tmavě oranžová nebo černá, obvykle matné nebo středně lesklé | |
Květ: | 28-45 mm široký, 25-33 mm dlouhý, bledě až světle růžově fialový, na bázi často světlejší, objevuje se na temeni, vnější okvětní lístky s obrvenými okraji, vnitřní okvětní lístky v počtu 30-44, 20-30 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, lineární až kopinaté, celokrajové, matné až lesklé; nitky bílé až velmi světle fialové, prašníky oranžové; čnělka bílá, blizna bílá až světle fialová v celé své délce, bliznových laloků 5-9, obvykle však 7 | |
Plody: | zelené, šťavnaté s bohatou dužinou, kyjovité, 12-23 mm dlouhé, 7-10 mm široké, pokožka hladká, poloprůsvitná | |
Semena: | ledvinkovitá, hnědá, 1,45-1,85 mm velká, vždy bez perispermu |
Poznámky
Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu - Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní Arizoně.
Na typové lokalitě (severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA) ji poprvé sbíral
P. C. Fischer (4094) v roce 1969. V jižním Utahu, v Henry Mts., Garfield Co., byla rostlina sbírána
např. D. J. Fergusonem (DJF 1544).
V současné době jsou rostliny z okruhu Escobaria vivipara členěny dvěma různými způsoby. První
přejímá koncepci P. C. Fischera (1980), který rozeznává na základě dlouholetých polních pozorování
celkem 9 variet a 2 formy. Podle druhé koncepce (např. E. F. Anderson 2001) je vyčleněn taxon
deserti, kterému je přiřazen status samostatného druhu a ostatní variety a formy jsou považovány
pouze za synonyma Escobaria vivipara. Rozdílnost variety kaibabensis od ostatních variet
spočívá ve velikosti, různém počtu trnů, barevných odchylkách květu a tvaru okvětních lístků a velikosti
semen. Nejblíže má k var. arizonica a rosea, přičemž jednotlivé rozdíly nejsou nijak
výrazné. Varieta arizonica roste, na rozdíl od kaibabensis, převážně trsovitě, jednotlivé
stonky jsou robustnější a disponuje menším počtem okrajových trnů. Varieta rosea se liší rovněž
trsovitým růstem, jednotlivé stonky jsou větší, má větší počet středových trnů, a především pak větší
plody a semena. Otázkou však je, jestli tyto rozdíly v jednotlivých charakteristikách splňují požadavky
na ustanovení samostatných variet nebo se jedná pouze o přirozenou variabilitu, ať už v rámci některé
z variet nebo pouze nominální Escobaria vivipara.
Skupina Escobaria vivipara pokrývá svým výskytem velký areál sahající od Kanady až po Mexiko.
Tato skutečnost napovídá, že se jedná o rostlinu s velkou variabilní šíří a tím i s mnoha taxonomickými
a nomenklaturními problémy. Stanoviště variety kaibabensis se nachází v jihozápadní části celého
areálu a překrývá se s areálem variety arizonica a zároveň úzce sousedí s jihovýchodním okrajem
výskytu variety rosea. Jak už bylo výše řečeno vzájemně jsou tyto variety blízce příbuzné.
Dokonce lze říci, že v případě var. kaibabensis jde pouze o extrémní formu var. arizonica,
která se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách se sklonem k vytváření plošších stonků a která si
ponechává juvenilní vzhled i v dospělosti. Oprávněnost variet arizonica, kaibabensis
a rosea bude proto nutno potvrdit dalším podrobným polním pozorováním, popřípadě porovnáním
s využitím moderních vědeckých postupů, např. pomocí DNA.
Literatura
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Fischer P. C. (1980): The Varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186-191.
Klikar J., Štembera J. (1996): Ach, ty eskobárie, Kaktusy, 32: 16-18.
Lutz E., Pötschke A. (1999): Der Escobaria vivipara-Komplex im Überblick, Mitteilungsbl. AfM,
23: 75-82, 123-129.
Richterová I. (2002): Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum v Arizoně a okolí,
Kaktusy, 38(2): 34-36.
Šedivý Vl. (1981): Coryphantha vivipara a její variety, Aztekia, 4(2): 17-20.
Šedivý Vl. (1981): Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4(3-4): 9-15.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum, Kaktusy, 20: 109-111.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů
1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79,
120-123, 136-140.
Vereš G. (2003): Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, 118-123, Jiří Štembera.
Pěstování
Escobaria vivipara var. kaibabensis je velmi odolná rostlina, kterou je možno
v středoevropských podmínkách pěstovat i ve volné kultuře, kde snáší poklesy teplot až k -23°C.
Předpokladem je však slunné stanoviště s minerálním substrátem, nepravidelnou zálivkou v době
vegetace s omezením v měsíci červenci (letní stagnace) a v zimním období pak ochrana před
nadměrnými srážkami. Při splnění těchto podmínek se jedná o ochotně kvetoucí rostlinu, která se
odvděčí překrásnými pozdně jarními květy.
Vyobrazení
Rostlina ze sbírky Zvone Rovšeka ze Slovinska.
Archív Jan Mynář
< Foto: Zvone Rovšek >
Last modified July 28, 2008
[ Druhy a variety ]   [ HOME ]