Escobaria vivipara var. kaibabensis

Escobaria vivipara var. kaibabensis


Rod: Escobaria    Britton et Rose, 1923
Sekce: Escobaria    N. P. Taylor, 1983
skupina Escobaria vivipara
Druh: vivipara    (Nutt.) F. Buxbaum
Varieta: kaibabensis    (P. C. Fischer) N. P. Taylor, 1983



Synonyma

Coryphantha vivipara var. kaibabensis    P. C. Fischer, 1979


Výskyt a rozšíření

USA (severozápadní Arizona), Kaibab Platteau a House Rock Valley, Marble Canyon, Coconino Co., severně od Grand Canyon, (jižní Utah), Henry Mts., Garfield Co., rozšíření taxonu lze však předpokládat i jinde na pomezí států Arizona, Utah a Nevadana.
Roste na travnatých pláních, mezi jalovci a borovicemi, v místech s častým výskytem pelyňku, na půdách s pH 6,6-7,7 složených z dolomitů, křemenců a vápenců, v nadmořských výškách 1800-2300 m.
Ve stejné oblasti roste mimo jiné také Pediocactus simpsonii, Pediocactus paradinei, Pediocactus bradyi a Sclerocactus whipplei ssp. busekii, z nekaktusových sukulentních rostlin jsou to pak především Agave utahensis var. kaibabensis a Yucca baccata.

.
Typová lokalita: severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA, v nadmořské výšce 1890 m


Popis

Stonek: nejčastěji jednotlivý, jen příležitostně odnožující, stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40-70 mm dlouhý, 50-66 mm široký; bradavky 13-16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, areola kruhová, 2 mm široká
Trny: okrajové: (14)21-26(37), délky 8-16 mm, štíhlých, v průřezu zploštělých obvykle jemně ochmýřených, přitisknutých až zahnutých zpět, barvy bílé se světle až tmavě oranžovou špicí; trny zahalují stonek
středové: (0)1-6 délky 9-15 mm, v průřezu okrouhlých, zřídka eliptických, často jemně ochmýřených, rozprostřených až přiléhavých, příležitostně jeden odstávající zpravidla více ve středu, barva variabilní, bílá až tmavě oranžová nebo černá, obvykle matné nebo středně lesklé
Květ: 28-45 mm široký, 25-33 mm dlouhý, bledě až světle růžově fialový, na bázi často světlejší, objevuje se na temeni, vnější okvětní lístky s obrvenými okraji, vnitřní okvětní lístky v počtu 30-44, 20-30 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, lineární až kopinaté, celokrajové, matné až lesklé; nitky bílé až velmi světle fialové, prašníky oranžové; čnělka bílá, blizna bílá až světle fialová v celé své délce, bliznových laloků 5-9, obvykle však 7
Plody: zelené, šťavnaté s bohatou dužinou, kyjovité, 12-23 mm dlouhé, 7-10 mm široké, pokožka hladká, poloprůsvitná
Semena: ledvinkovitá, hnědá, 1,45-1,85 mm velká, vždy bez perispermu


Poznámky

Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu - Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní Arizoně.

Na typové lokalitě (severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA) ji poprvé sbíral P. C. Fischer (4094) v roce 1969. V jižním Utahu, v Henry Mts., Garfield Co., byla rostlina sbírána např. D. J. Fergusonem (DJF 1544).

V současné době jsou rostliny z okruhu Escobaria vivipara členěny dvěma různými způsoby. První přejímá koncepci P. C. Fischera (1980), který rozeznává na základě dlouholetých polních pozorování celkem 9 variet a 2 formy. Podle druhé koncepce (např. E. F. Anderson 2001) je vyčleněn taxon deserti, kterému je přiřazen status samostatného druhu a ostatní variety a formy jsou považovány pouze za synonyma Escobaria vivipara. Rozdílnost variety kaibabensis od ostatních variet spočívá ve velikosti, různém počtu trnů, barevných odchylkách květu a tvaru okvětních lístků a velikosti semen. Nejblíže má k var. arizonica a rosea, přičemž jednotlivé rozdíly nejsou nijak výrazné. Varieta arizonica roste, na rozdíl od kaibabensis, převážně trsovitě, jednotlivé stonky jsou robustnější a disponuje menším počtem okrajových trnů. Varieta rosea se liší rovněž trsovitým růstem, jednotlivé stonky jsou větší, má větší počet středových trnů, a především pak větší plody a semena. Otázkou však je, jestli tyto rozdíly v jednotlivých charakteristikách splňují požadavky na ustanovení samostatných variet nebo se jedná pouze o přirozenou variabilitu, ať už v rámci některé z variet nebo pouze nominální Escobaria vivipara.

Skupina Escobaria vivipara pokrývá svým výskytem velký areál sahající od Kanady až po Mexiko. Tato skutečnost napovídá, že se jedná o rostlinu s velkou variabilní šíří a tím i s mnoha taxonomickými a nomenklaturními problémy. Stanoviště variety kaibabensis se nachází v jihozápadní části celého areálu a překrývá se s areálem variety arizonica a zároveň úzce sousedí s jihovýchodním okrajem výskytu variety rosea. Jak už bylo výše řečeno vzájemně jsou tyto variety blízce příbuzné. Dokonce lze říci, že v případě var. kaibabensis jde pouze o extrémní formu var. arizonica, která se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách se sklonem k vytváření plošších stonků a která si ponechává juvenilní vzhled i v dospělosti. Oprávněnost variet arizonica, kaibabensis a rosea bude proto nutno potvrdit dalším podrobným polním pozorováním, popřípadě porovnáním s využitím moderních vědeckých postupů, např. pomocí DNA.


Literatura

Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Fischer P. C. (1980): The Varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186-191.
Klikar J., Štembera J. (1996): Ach, ty eskobárie, Kaktusy, 32: 16-18.
Lutz E., Pötschke A. (1999): Der Escobaria vivipara-Komplex im Überblick, Mitteilungsbl. AfM, 23: 75-82, 123-129.
Richterová I. (2002): Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38(2): 34-36.
Šedivý Vl. (1981): Coryphantha vivipara a její variety, Aztekia, 4(2): 17-20.
Šedivý Vl. (1981): Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4(3-4): 9-15.
Šedivý Vl. (1984): Escobaria vivipara (Nutt.) F.Buxbaum, Kaktusy, 20: 109-111.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140.
Vereš G. (2003): Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, 118-123, Jiří Štembera.


Pěstování

Escobaria vivipara var. kaibabensis je velmi odolná rostlina, kterou je možno v středoevropských podmínkách pěstovat i ve volné kultuře, kde snáší poklesy teplot až k -23°C. Předpokladem je však slunné stanoviště s minerálním substrátem, nepravidelnou zálivkou v době vegetace s omezením v měsíci červenci (letní stagnace) a v zimním období pak ochrana před nadměrnými srážkami. Při splnění těchto podmínek se jedná o ochotně kvetoucí rostlinu, která se odvděčí překrásnými pozdně jarními květy.

Vyobrazení

Rostlina ze sbírky Zvone Rovšeka ze Slovinska.
Archív Jan Mynář
< Foto: Zvone Rovšek >

 


ornament

© 2002-2008   Jan Mynar

Last modified July 28, 2008



[ Druhy a variety ]     [ HOME ]