Ortegocactus macdougallii

Ortegocactus macdougallii


Rod: Ortegocactus    Alexander, 1961
Druh: macdougallii    Alexander, 1961



Synonyma

Neobesseya macdougallii    (Alexander) L. Kladiwa, 1974
Escobaria macdougallii    (Alexander) John et Riha, 1981
Escobbesseya macdougallii    nomen nudum
Cochemiea macdougallii    (Alexander) P. B. Breslin et Majure, 2021


Výskyt a rozšíření

Mexiko (Oaxaca), u San Jose de Lacheguiri, na vyvřelých (ultrabázické) horninách a na vápenci, osidluje exponovaná místa na strmých skalách v nadmořské výšce kolem 2000 metrů

Typová lokalita:


Popis

Tělo: kulovité až krátce válcovité, malé, obvykle trsovité (vzácně jednotlivé), průměr těla 40 mm, určité procento exemplářů (cca 15%) rostlin je menšího průměru těla než 10 mm; bradavky zploštělé a spirálovitě uspořádané s relativně velkými vlnatými areolami; částečná brázda na bradavce (pouze u některých jedinců); kutikula voskovitá
Trny: početné
Květ: vznikají z axil na horních zcela vyvinutých bradavkách, nálevkovité, okvětní lístky celokrajné, lůžko květu pokryto dlouhou bílou vlnou; objevují se v dubnu až červnu, výše uvedené exempláře o průměru těla do 10 mm nekvetou
Plody: kulovité, žluté až zelené barvy, nepukavé, vytrvalé; šířka 2,5 mm, délka 4,5 mm, stěna plodu cca 0,3 mm; pokryté tenkou vrstvou zbytků vlny, na vrcholu setrvává zaschlý zbytek okvětí, plod zůstává zapuštěn v axile a k dozrání dochází až následující rok
Semena: dlouhá max. 1 mm, černá, testa jamkovaná, hil prodloužený


Poznámky

Rostliny byly poprvé nalezeny v zimě 1951-2 milovníkem mexické flory Thomasem Mac Douglasem na jehož počest je rostlina pojmenována. Lokalita prvního sběru se rozkládala na vrcholu San José de Lachiguiri u stejnojmenné osady, severovýchodně od vrcholu Suchixtec.

Rostlina byla jednotlivými odborníky řazena do různých druhů (Alexander, Backeberg - Ortegocactus; Kladiwa - Neobesseya, resp. Coryphantha; John et Riha - Escobaria). Obecně přijímané zatřídění je však jako jediný druh rodu Ortegocactus.


Literatura

Rody čeľade Cactaceae - snaha o nové riešenie, Spravodaj Kaktusy-sukulenty VIII, č.1/87, str.19-21 (1987)
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Deckert C. (1989): ?, Kakteen - Sukkulenten 24(3/4): ?.
Ježek J. (1979): Ortegocactus macdougallii, Aztekia, 2(1): 14-15.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Krásný J. (1973): Z kaktusářské praxe - Suchá hniloba, Kaktusy, 9: 136-137.
Martinec J., Polanský B. (1979): Ortegocactus macdougallii... pěstování, Aztekia, 2(3): 24.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozšíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Říha J. (1974): Ortegocactus macdougallii Alexander, Kaktusy, 10: 77-79.
Říha J. et Šubík R. (1979): Biologie Ortegocactus macdougallii, Aztekia, 2(1): 4-8.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.


Pěstování

Stejné jako u většiny druhů rodu Escobaria. Je však nutné přihlédnout k místu jeho výskytu v jižnějších oblastech Mexika a poměrům na nalezišti (platí zejména pro pravokořenné rostliny). Stanoviště teplé a velmi slunné. Přezimování s teplotami okolo +15°C. Při poklesu teplot pod tuto hranici snadno trpí rezavými skvrnami na pokožce, a to hlavně při vyšší vlhkosti vzduchu.

V případě roubování není přirůstání na běžné podnože problematické. Pouze v případě Peireskiopsis cv., Cereus pervianus a Hylocereus undatus bylo zjištěno tvoření tzv. špuntů. Jako nejvhodnější podnož byla vytipována Eriocereus jusbertii.

Rostliny jsou někdy napadány suchou hnilobou (hnědé skvrny na epidermis), která se objevuje zpravidla během zimy. V tomto období je nedostatek slunečního záření, které potlačuje a hubí zárodky této nemoci. Jsou-li rostliny napadeny touto nemocí, doporučuje se je přenést do teplejšího prostředí s teplotou 12-18 °C a s co nejnižší relativní vlhkostí.

Výsevy nejsou obtížné, klíčivost semen je dobrá a semenáčky nevyžadují speciální nároky na složení substrátu, ani teplotu. Pěstování semenáčků není nikterak obtížné. Zálivka u pravokořenných semenáčků je nejvhodnější při teplotě 25°C a vyšší.

Vegetativní množení rovněž nečiní obtíží.


Vyobrazení

Vyobrazení převzato z knihy Innes Clive, Glass Charles: Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie (Vydavatelství INA, spol. s r.o., 1992).


 


ornament

© 2002-2023   Jan Mynar

Last modified May 19, 2023



[ Druhy a variety ]     [ HOME ]