Synonyma

Cactus mammillaris   Nuttall, 1818; non Linné 1753 (jméno je nelegitimní, pozdní hononymum)
Mammillaria missouriensis   Sweet, 1827
Cactus missouriensis   (Sweet) Kuntze, 1891
Coryphantha missouriensis   (Sweet) Britton et Rose, 1913
Neobesseya missouriensis   (Sweet) Britton et Rose, 1923

Mammillaria nuttallii   Engelm., 1849
Mammillaria nuttallii var. borealis   Engelm., 1856
Mammillaria missouriensis var. nuttallii   (Engelm.) Schelle, 1907
Neobesseya nuttallii   (Engelm.) Borg, 1937

Mammillaria notesteinii   Britton, 1891
Neobesseya notesteinii   (Britton) Britton et Rose, 1923
Coryphantha notesteinii   (Britton) Clover, Marshall et Pointdexter, 1942

Výskyt a rozšíření

USA (Idaho až severní Dakota, jižní Dakota, Minesota, Montana, Nebraska, východní Coloredo, Kansas, Texas, severní Arizona a západ Nového Mexika), na planinách a pahorcích, na okrajích pouští a v travinách mezi vápencovou drtí, ve výškách 375 až 2000 m.n.m.

Typová lokalita:

Popis

Tělo:	kulovité, jednotlivé až trsovité, tmavě zelené či modrozelené, 25-50 mm dlouhé, 38-50 mm široké; kořen kůlovitořepový až 50 mm dlouhý; bradavky protažené, 6-15 mm dlouhé; areoly 1,5-2 mm dlouhé ve vzdálenosti 6 mm
Trny:	okrajové:	6-20, značně husté, částečně kryjí tělo, zprvu bílé, později tmavě šedé či žluté, někdy i s tmavší špicí, přímé, štíhlé, 10-20 mm dlouhé
	středové:	0-1, často chybějí
Květ:	15-25 (35) mm velký, žlutozelený až růžový s krémovým středním proužkem; vnější okvětní lístky brvnaté, žluté až téměř bílé se zelenou středovou žilkou; vnitřní okvětní lístky špičaté zelenožluté; nitky tyčinek žluté nebo zelené; prašník žlutý; čnělka zelená; blizna světle zelená
Plody:	červené, téměř kulovité, až 10 mm v průměru
Semena:	černá, 1,5-2,5 mm velká, pokrytá hrbolky

Poznámky

Rostlina byla poprvé popsána jako Cactus mammillaris v roce 1818 Nuttallem (jméno ilegitimní - pozdní homonymum). V roce 1825 ji Sweet popsal jako Mammillaria missouriensis. Britton a Rose ji zařadili do jimi vytvořeného rodu Neobesseya, který dostal pojmenování na památku dr. Charlese Edwina Besseya, profesora university v Nebrasce. Do rodu Escobaria ji v roce 1978 zařadil D. R. Hunt.

Jak již bylo uvedeno Escobaria missouriensis je nejstarším známým zástupcem současného rodu Escobaria, který byl nalezen již v roce 1811 a popsán Nuttalem v roce 1818. Areál výskytu tohoto taxonu se rozprostírá na velké ploše USA a zasahuje i do sousedního Mexika (izolovaně se objevuje dokonce v mexickém státě Nuevo León - subsp. asperispina). Postupné přechody mezi jednotlivými, většinou geografickými formami, varietami či poddruhy mají nezřetelné hranice a často se zde překrývají s přirozenou hybridizací. Tento fakt vedl v průběhu historie k vytvoření celé řady jmen přiřazených stejným rostlinám nebo rostlinám s minimálními odchylkami. Na stránkách Genus Escobaria je uvedeno provizorní dělení taxonu Esc. missouriensis na úrovni poddruhů s ohledem na dostupnou literaturu. Celému okruhu je nutno věnovat ještě detailní studium.

Do nejbližšího příbuzenstva Escobaria missouriensis lze zařadit Escobaria robbinsorum a Escobaria zilziana, zajímavé jsou i vazby na rostlinu Coryphantha sulcata.

Escobaria missouriensis je v současné době členěna do čtyř-pěti variet/poddruhů s malou taxonomickou hodnotou; členění spíše odpovídá zeměpisnému výskytu jednotlivých variet/poddruhů. Toto se projevuje při dlouhodobé kultivaci. Z původních nalezištních forem se časem stávají uniformní rostliny, které se od sebe jen obtížně rozeznávají.

E. F. Anderson (2001) pod tento taxon řadí všechny ostatní variety, resp. poddruhy a jejich synonyma s výjimkou poddruhu asperispina.

Literatura

redakce Aztekia (1979): Přehled rodu Escobaria Br. a R., Aztekia, 2(3): 27-28.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 311, Timber Press Portland, Oregon.
Balogh A. (1988): 3+3 Escobaria (Neobesseya) missouriensis (Sweet) Hunt, Spravodaj Kaktusy-sukulenty, 9(3/4): 75.
Fleischer Z., Schütz B. (1973,1978): Pěstování kaktusů, Státní zemědělské nakladatelství.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Klikar J., Štembera J. (1996): Ach, ty eskobárie, Kaktusy, 32: 16-18.
Kümmel F., Klügling K. (1987): Winterharte Kakteen, Neumann Verlag Leipzig - Radebeul.
Pazourková V. (1996): A jak dopadly ty moje?, Kaktusy, 32: 118-119.
Říha J. (1972): Odolné, vděčné a přesto málo známé neobeseje, Kaktusy, 8(5): 119-122.
Schütz B. (1976): Neobesseya missouriensis (Sweet) Br. et R., Kaktusy, 12: 6-7.
Soukup K. (1988): Kaktusy na skalce, Kaktusy, 24: 84-87.
Šedivý Vl. (1990): Escobaria missouriensis a ostatní "neobeseje", Aztekia, 13.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
Šedivý Vl. (1995): Escobaria missouriensis (Sweet) D. R. Hunt var. missouriensis, Atlas kaktusů, 10: 8, Spolek pěstitelů kaktusů v Chrudimi.
Šedivý Vl., Staník R. (1999): Escobaria missouriensis (Sweet) D. R. Hunt var. asperispina (Böd.) N. P. Taylor, Atlas kaktusů, 14: 13, Spolek pěstitelů kaktusů v Chrudimi.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 33: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188.
Taylor N. P. (1986): The identification of Escobaria (Cactaceae), Brit. Cact. J., 4: 36-44.
Ziegrosser J. (2002): O mrazuvzdorných - jak to vidím já, Kaktusy, 38(3-4): 83-85,119-121.

Pěstování

Rostliny jsou z hlediska pěstování málo náročné, severní formy jsou v našich podmínkách zimovzdorné a s úspěchem je lze pěstovat ve volné kultuře po celý rok. Rostliny snášejí i polostín a kvetou již od velikosti 2-3 cm.

Vyobrazení

kresba Eaton, M.E. Cactaceae
publikace: The Cactaceae Vol.4 Pl 11, Fig.4, USA

fotografie - Esc. missouriensis ssp. missouriensis SB 205, sbírka Jan Mynář
Foto: Jan Mynář (06/2005)

© 2002-2010   Jan Mynar

Last modified December 20, 2010