Escobaria laredoi

Escobaria laredoi

Rod:	Escobaria Britton et Rose, 1923
Sekce:	Escobaria N. P. Taylor, 1983
	skupina Escobaria sneedii
Druh:	laredoi (Glass et Foster) N. P. Taylor, 1979

Synonyma

Coryphantha laredoi Glass et Foster, 1978

Escobaria rigida Backeberg, 1961. nomen invalidum.

Výskyt a rozíření

Mexiko (Coahuile, Durango), pohoří Sierra de la Paila; jihovýchodně od General Cepeda

Typová lokalita: travnaté a kamenité vrchy jihovýchodně od General Cepeda, Coahuila, Mexiko

Popis

Tělo: kulovité, trsovité, světle zelené, 40-45 mm iroké; bradavky 10-12 mm dlouhé, u báze 4 mm iroké, se silně vlnatou brázdou

Trny: okrajové: cca 33-35, přímé, jehlovité, sklovité, sněhobílé, tuhé, odstávající od těla; spodních 8-10 trnů je dlouhých 5-7 mm dlouhých, zbytek je v horní části areoly, přímých a mírně zahnutých, nejčastěji skloněných do jakéhosi vztyčeného kartáčovitého chomáče, 6-12 mm dlouhých, v areole nejvýe umístěný trn je nejdelí

středové: 4-5, bílé s naloutlou bází, 11-14 mm dlouhé, odstávající, robustnějí ne okrajové, tuhé, přímé, sklovité, sněhobílé, nejhornějí je nejdelí

Květ: 8-10 mm iroký, 15-17 mm dlouhý, vnějí okvětní lístky nahnědle růové nebo růově hnědé s bledími brvitými okraji, vnitřní okvětní lístky červenorůové, levandulové a fialově červené s tmavím středním proukem; nitky bílé, při základu zelenavé, praníky luté, blizna se esti laloky bílá

Plody: bledě zelené a bledě růové, 12-14 mm dlouhé, 5-7 mm iroké, někdy s několika upinkami

Semena: jantarově hnědá, cca 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm iroká, testa jemně jamkovaná

Poznámky

Tento druh byl pojmenován podle zahradníka Mathiase Lareda, který pracoval pro Gustava Aguirre Benavidese. V zahradě tohoto mexického botanika a znalce kaktusů uviděli autoři popisu rostlinu poprvé.

Vzhledem k barvě semen a barvě plodu je Escobaria laredoi řazena do okruhu Escobaria orcuttii

Escobaria laredoi je pravděpodobně totoná s Backebergem popsaným taxonem Escobaria rigida, který je neplatný (neexistuje herbářový doklad jako typ). Rostliny pod tímto jménem vak jako první distribuoval A. V. Frič ji ve 20. letech 20. století.
Přestoe se Glass a Foster snaili najít tyto rostliny i ve francouzských zahradách, kde je údajně objevil před svým popisem Backeberg (sbírky Saint Pie, Asson a Jardin Exotique, Monaco), tak nebyli úspění. Totonost rostlin pod jmény Esc. laredoi a Esc. rigida tak nelze ji prokázet.

Jméno Escobaria rigida se také objevuje v herbáři New York Botanical Garden [NY 385792]. K herbářovému listu je připojen popis jako sp. n., ale jiné uveřejnění popisu nebo zmínka o autorovi není uveden. Rostliny sbíral E. Chaffey v roce 1910 ve státu Zacatecas, Mexiko (Chaffey 4 a 34). Podle části fotografie je obtíné s určitostí určit, zda se jedná taxon Esc. laredoi.

Literatura

časopis Kaktusy-sukulenty str.3 (1986) nebo Kaktusy 22, str.3 (1986)
redakce Aztekia (1979): Některé nové popisy severoamerických kaktusů, Aztekia, 2(2): 17.
redakce Aztekia (1979): Přehled rodu Escobaria Br. a R., Aztekia, 2(3): 27-28.
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 310, Timber Press Portland, Oregon.
Backeberg C. (1961): Die Cactaceae, 5: 2969-2971, tab.220. Hofer A. (1992): Mexiko 1990 - mimořádná cesta za kaktusy, Aztekia, 15: 31.
Innes C., Glass Ch. (1992): Kaktusy - ilustrovaná encyklopedie, INA.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Mikuláek R. (1929): Moje kaktusářská odyssea, Kaktusářské listy, 5: 79-82.
edivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů V, 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.
edivý Vl. (1995): Escobaria laredoi (Gl. et F.) N. P. Taylor, Atlas kaktusů, 10, Spolek pěstitelů kaktusů v Chrudimi.
Taylor N. P. (1983): Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188.
Taylor N. P. (1986): The identification of Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), 4: 36-44.

Pěstování

Escobaria laredoi se ve své domovině vyskytuje v extrémních podmínkách jihovýchodní Coahuily. Proto je o něco choulostivějí ne ostatní mexické druhy rodu Escobaria. U pravokořenných exemplářů platí zásada - raději méně vody ne riziko zálivky v nevhodnou dobu. Substrát se doporučuje minerální.

Vyobrazení

sbírka Jan Mynář
< Foto: Jan Mynář (06/2005) >

ornament

Š 2002-2008 Jan Mynar

Last modified July 19, 2008

[ Druhy a variety ] [ HOME ]

Tělo:	kulovité, trsovité, světle zelené, 40-45 mm iroké; bradavky 10-12 mm dlouhé, u báze 4 mm iroké, se silně vlnatou brázdou
Trny:	okrajové: cca 33-35, přímé, jehlovité, sklovité, sněhobílé, tuhé, odstávající od těla; spodních 8-10 trnů je dlouhých 5-7 mm dlouhých, zbytek je v horní části areoly, přímých a mírně zahnutých, nejčastěji skloněných do jakéhosi vztyčeného kartáčovitého chomáče, 6-12 mm dlouhých, v areole nejvýe umístěný trn je nejdelí
	středové: 4-5, bílé s naloutlou bází, 11-14 mm dlouhé, odstávající, robustnějí ne okrajové, tuhé, přímé, sklovité, sněhobílé, nejhornějí je nejdelí
Květ:	8-10 mm iroký, 15-17 mm dlouhý, vnějí okvětní lístky nahnědle růové nebo růově hnědé s bledími brvitými okraji, vnitřní okvětní lístky červenorůové, levandulové a fialově červené s tmavím středním proukem; nitky bílé, při základu zelenavé, praníky luté, blizna se esti laloky bílá
Plody:	bledě zelené a bledě růové, 12-14 mm dlouhé, 5-7 mm iroké, někdy s několika upinkami
Semena:	jantarově hnědá, cca 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm iroká, testa jemně jamkovaná