Escobaria N. L. Britton et J. N. Rose emend. F. Buxbaum
F.Buxbam, Die Phylogenie der nordamerikanischen Echinocacteen, Österreichische
botanische Zeitschrift 88, 1951
Diagnóza: Malé, kulovité či krátce sloupovitě rostoucí rostliny, o báze odnožující a s vodnatou šťávou. Měkkomasé bradavky jsou na horní straně opatřeny brázdou, která sahá až k axile. Květy jsou malé nebo velké, vyrůstají v temeni z mladých bradavek, z části brázdy, která je přivrácena k areole. Květy mají většinou jen holý perikarp, zvonkovitou trubku a obrvené vnější okvětní lístky, které jsou u podrodu Pseudocoryphantha zašpičatělé, u podrodu Escobaria rozličně uspořádané. Tyčinky nepřevyšují květní obal a mohou být spirálně uspořádány kolem poněkud větší čnělky. Ta nese bliznu s několika rovnými laloky. Plod je kulovitý až protáhle vejčitý se zaschlým zbytkem okvětí. Barva plodu je červená nebo zelená. Semena jsou tmavě hnědá až černá, polokulovitá či trochu protažená, testa jamkovitá s relativně malým bazálním či subbazálním hilem a těsně přisedlým mikropylárním otvorem. Obsahují značně veliký perisperm.
|
Typus: |
Escobaria tuberculosa Engelmann |
Escobaria N. L. Britton et J. N. Rose
emend. Curt Backeberg
Curt Backeberg, Die Cactaceae 5, 1961
Diagnóza: Malé, většinou silně odnožující rostliny, zprvu kulovitě, pak více či méně protáhlé až válcovitě rostoucí, obvykle hustě otrněné. Brázda po celé délce bradavky. Bradavky krátké, četné a vždy vzpřímené. Květy jsou malé, vyrůstají z temene a mají brvité vnější či vnitřní okvětní lístky. Plody jsou téměř vždy červené, semena s malým bazálním či subbazálním hilem.
|
Typus: |
Escobaria tuberculosa Engelmann |
| Poznámky: | Backeberg dále uvádí, že rod Escobaria je blízce příbuzný s rodem Neobesseya. Zásadně se však staví proti zařazení Buxbaumova podrodu Pseudocoryphantha (okruh rostlin druhu vivipara) do rodu Escobaria a řadí je do rodu Coryphantha. |
Escobaria N. L. Britton et J. N. Rose
emend. V. John et J. Riha
Václav John a Jan Říha, Rozčlenění rodu Escobaria, Kaktusy 17, 1981
Diagnóza: Jednoduché i trsovité až polštářovité rostliny; kořeny svazčité až kůlovité; tvar těla kulovitý až válcovitý, textura měkká, ale i značně tuhá, povrch formován do padarií, které většinou nesou na svrchní straně brázdu, některé druhy ji však postrádají (sg. Primibaria) anebo ji vlastní jen někteří jedinci populace (sg. Ortegocactus); otrnění většinou husté, zahalující stonek; květy vyrůstají v centru vrcholu až subcentrálně; plody jsou dužnaté, někdy zasychající, válcovité, kulovité až kyjovité; semena černá až světle hnědá, s foveolátní testou, u některých podrodů s perispermem, většinou bez perispermu.
| Typus: | Escobaria strobiliformis (Scheer) Böd. |
Diagnosis: Plantae simplices etiam in conglobatione
et pulvinati; radicibus ramosis et rapiformibus; corpus globosum ad cylindricum,
textura mollis, interdum satis dura, superficies corporis formatur podariis,
cum pierumque sulcis in parte superiore, sed aliqua species est sine sulci (sg.
Primibaria), sive est apud unum specimenem populationis (sg. Ortegocactus);
forma spinarum plerumque densa, latet caulem; flores decrescunt medietate apicis
et ad submedietatem; fructus pulposus, interdum siccans, globosus, cylindricus
ad corynodes; semen nigrum ad flavofuscum, cum testa foveolata, apud alique
subgenus cum perispermio, se plerumque sine perispermio.
| Species typica: | Escobaria strobiliformis (Scheer) Böd. |
Escobaria N. L. Britton et J. N. Rose
Vladislav Šedivý, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZN Klubu kaktusářů Chrudim,
1990
Die Kompilationen der Beschreibungen von John et Říha und Taylor.
Beschreibung: Jednotlivé, trsovité nebo polštáře tvořící rostliny se svazčitými až kůlovitými kořeny; stonek kulovitý až válcovitý, 20-60(100) mm široký, až 200 mm dlouhý, s povrchem rozděleným do bradavek, nesoucích v dospělosti na horní straně brázdu (výjimku tvoří sekce Acharagma); brázda je vlnatá nebo holá, probíhající po celé délce bradavky, beze žláz. Otrnění většinou husté, zahalující stonek. Květy vznikají z báze brázdy dospělých bradavek, vyrůstají na vrcholu stonku nebo v jeho blízkosti; vnější okvětní lístky brvité nebo vzácně celokrajné (sekce Acharagma ); barva květů zelená, zelenožlutá, žlutavá, růžová, červená nebo hnědavá, okvětní lístky obvykle s tmavším středovým proužkem; bliznové laloky bělavé, zelenavě žluté, zelenavé, růžové až hnědavé. Plod nepukavý, dužnatý (vzácně zasychající), kulovitý, kyjovitý, válcovitý, 3-25 mm dlouhý, 2-15 mm široký, červený, zelený nebo žlutozelený, někdy s ojedinělými šupinami. Semena 0,5-2,5 mm velká, světle hnědá až černá s výrazně jamkovitou testou.
| Typus: | Escobaria strobiliformis Scheer ex Böd. |
| (Escobaria tuberculosa /Engelm./ Br. et R.) |
Escobaria Britton et Rose
D.R.Hunt, N.P.Taylor, G.Charles, The New Cactus Lexicon, DH Books, p. 112, 2006
Beschreibung:
Habit low-growing, simple or clustering, depressed-globose to cylindric, tuberculate; areoles elongate,
extending via a groove from the tubercle-apex to its axil; spines present; areolar glands absent; flowers
arising at upper (adaxial) edge of areola and thus between the tubercles; pericarpel nacked; hypanthium
short; outher tepals ciliate-margined; fruit berry-like, ovoid, shortly clavate or cylindric, naked
or with one or more small scales near apex, green, pink or red; seeds broadly oval to almost circular,
1-2.15 mm, brown or black-brown, matt, usually deep pitted (par-concave), only slightly so in sect
Pleurantha.
Closly related to Mammillaria, but considered to be less highly evolved, with the areole
not developing discrete spiniferous and flowering portions, and the flowers arising mostly near
the stem-apex. Details of the stigma-lobes, fruits and seeds are essential for accurate identification.
Some US authors, including Benson and Zimmerman (ined.) combine the genus with Coryphantha,
which similary has grooved tubercles, but this overlooks more specialized features of the two genera
and produces therotecal difficulties in the classification of the groupe as a whole. The species referable
to Escobaria are divisible into 3 sections as follows:
[1] sect. Escobaria - flowers apical; stigma pink, violet or nearly white; seeds brown,
testa deeply pitted.
[2] sect. Neobesseya (Britton et Rose) Taylor - flowers apical; outer tepals ciliate;
stigma green or yellow-green; seeds black-brown, testa deeply pitted.
[3] sect. Pleurantha Taylor - flowers lateral or from shoulder (not apical); outer
tepals ciliate; stigma white or cream; seeds brown, testa shallowly pitted.
Etymology: For the Mexican brothers Romulo and Numa Escobar.
Distribution: Canada, Cuba, Mexico, USA
| Typus: | Escobaria tuberculosa (Engelm.) Britton et Rose |
Die Beschreibungen der Gattungen, die in die Gattung Escobaria eingereiht wurden
Gattung Neobesseya
Neobesseya N. L. Britton et J. N. Rose,
The Cactaceae, 1923
Simple or tufted cacti, globose or somewhat depressed; tubercles irregular or somewhat spiraled,
most of them grooved on upper side; flowers borne near top of plant, large, yellow or pink, probably
always day-blooming; fruit globose, bright red, indehiscent; seeds black, globose, pitted, with
a prominent white aril.
Four species are recognized, all from the Great Plains of the United States.
The generic name commemorates Dr. Charles Edwin Bessey (1845-1915), professor in
the University of Nebraska and for many years one of our eminent botanical teachers.
The genus is nearest Coryphantha, but it has very different fruit and seeds.
Typus:
Neobesseya missouriensis (Sweet) Britton et Rose
At present is the genus Neobesseya included as the section to the genus Escobaria.
© 2002-2008 Jan Mynar
Last modified June 7, 2008