Synonyma

Neobesseya macdougallii    (Alexander) L. Kladiwa, 1974
Escobaria macdougallii    (Alexander) John et Riha, 1981
Escobbesseya macdougallii    nomen nudum
Cochemiea macdougallii    (Alexander) P. B. Breslin et Majure, 2021

Výskyt a rozšíření

Mexiko (Oaxaca), u San Jose de Lacheguiri, na vyvřelých (ultrabázické) horninách a na vápenci, osidluje exponovaná místa na strmých skalách v nadmořské výšce kolem 2000 metrů

Typová lokalita:

Popis

Tělo:	kulovité až krátce válcovité, malé, obvykle trsovité (vzácně jednotlivé), průměr těla 40 mm, určité procento exemplářů (cca 15%) rostlin je menšího průměru těla než 10 mm; bradavky zploštělé a spirálovitě uspořádané s relativně velkými vlnatými areolami; částečná brázda na bradavce (pouze u některých jedinců); kutikula voskovitá
Trny:	početné
Květ:	vznikají z axil na horních zcela vyvinutých bradavkách, nálevkovité, okvětní lístky celokrajné, lůžko květu pokryto dlouhou bílou vlnou; objevují se v dubnu až červnu, výše uvedené exempláře o průměru těla do 10 mm nekvetou
Plody:	kulovité, žluté až zelené barvy, nepukavé, vytrvalé; šířka 2,5 mm, délka 4,5 mm, stěna plodu cca 0,3 mm; pokryté tenkou vrstvou zbytků vlny, na vrcholu setrvává zaschlý zbytek okvětí, plod zůstává zapuštěn v axile a k dozrání dochází až následující rok
Semena:	dlouhá max. 1 mm, černá, testa jamkovaná, hil prodloužený

Poznámky

Rostliny byly poprvé nalezeny v zimě 1951-2 milovníkem mexické flory Thomasem Mac Douglasem na jehož počest je rostlina pojmenována. Lokalita prvního sběru se rozkládala na vrcholu San José de Lachiguiri u stejnojmenné osady, severovýchodně od vrcholu Suchixtec.

Rostlina byla jednotlivými odborníky řazena do různých druhů (Alexander, Backeberg - Ortegocactus; Kladiwa - Neobesseya, resp. Coryphantha; John et Riha - Escobaria). Obecně přijímané zatřídění je však jako jediný druh rodu Ortegocactus.

Literatura

Rody čeľade Cactaceae - snaha o nové riešenie, Spravodaj Kaktusy-sukulenty VIII, č.1/87, str.19-21 (1987)
Anderson E. F. (2001): The Cactus Family, 313, Timber Press Portland, Oregon.
Deckert C. (1989): ?, Kakteen - Sukkulenten 24(3/4): ?.
Ježek J. (1979): Ortegocactus macdougallii, Aztekia, 2(1): 14-15.
John V., Říha J. (1981): Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17: 40-44, 63-66.
Krásný J. (1973): Z kaktusářské praxe - Suchá hniloba, Kaktusy, 9: 136-137.
Martinec J., Polanský B. (1979): Ortegocactus macdougallii... pěstování, Aztekia, 2(3): 24.
Mazel B. (1987): Výskyt a rozšíření mexických kaktusů, Aztekia, 10.
Říha J. (1974): Ortegocactus macdougallii Alexander, Kaktusy, 10: 77-79.
Říha J. et Šubík R. (1979): Biologie Ortegocactus macdougallii, Aztekia, 2(1): 4-8.
Šedivý Vl. (1990): Rod Escobaria Britton et Rose, Rod Ortegocactus Alexander, Atlas kaktusů 1990 - příloha, SPKL při ZO ČZS Klubu kaktusářů Chrudim.

Pěstování

Stejné jako u většiny druhů rodu Escobaria. Je však nutné přihlédnout k místu jeho výskytu v jižnějších oblastech Mexika a poměrům na nalezišti (platí zejména pro pravokořenné rostliny). Stanoviště teplé a velmi slunné. Přezimování s teplotami okolo +15°C. Při poklesu teplot pod tuto hranici snadno trpí rezavými skvrnami na pokožce, a to hlavně při vyšší vlhkosti vzduchu.

V případě roubování není přirůstání na běžné podnože problematické. Pouze v případě Peireskiopsis cv., Cereus pervianus a Hylocereus undatus bylo zjištěno tvoření tzv. špuntů. Jako nejvhodnější podnož byla vytipována Eriocereus jusbertii.

Rostliny jsou někdy napadány suchou hnilobou (hnědé skvrny na epidermis), která se objevuje zpravidla během zimy. V tomto období je nedostatek slunečního záření, které potlačuje a hubí zárodky této nemoci. Jsou-li rostliny napadeny touto nemocí, doporučuje se je přenést do teplejšího prostředí s teplotou 12-18 °C a s co nejnižší relativní vlhkostí.

Výsevy nejsou obtížné, klíčivost semen je dobrá a semenáčky nevyžadují speciální nároky na složení substrátu, ani teplotu. Pěstování semenáčků není nikterak obtížné. Zálivka u pravokořenných semenáčků je nejvhodnější při teplotě 25°C a vyšší.

Vegetativní množení rovněž nečiní obtíží.

Vyobrazení

Vyobrazení převzato z knihy Innes Clive, Glass Charles: Kaktusy - Ilustrovaná encyklopedie (Vydavatelství INA, spol. s r.o., 1992).

© 2002-2023   Jan Mynar

Last modified May 19, 2023

[ Druhy a variety ]     [ HOME ]