Jardin des Plantes (Paris) Jardin des Plantes 57 Rue Cuvier 75005 Paris www.mnhn.fr - Muséum National d´Histoire Naturelle www - Le Jardin des Plantes

Založení botanické zahrady se datuje k roku 1626, kdy dvorní lékaři Jean Hérouard a Guy de la Brosse obdrželi od krále Ludvíka XIII. povolení k založení lékařské bylinné zahrady. Pro vybudování zahrady si vybrali místo položené na jihovýchod od tehdejší Paříže na levém břehu řeky Seiny. Postupem času přibyla k bylinné zahradě i zahradnická, přírodovědecká a lékařská škola. Pro veřejnost byla zahrada otevřena již v roce 1640. Největšímu rozvoji zahrady došlo pod správou George Louise Leclerca, hraběte z Buffonu (1707-1788), který se stal ředitelem v roce 1739. Za svého působení se zaměřil na reorganizaci zahrady a snažil se, aby získala prestižní jméno ve vědeckém světě. V současné době patří mezi největší pařížské parky, v rámci kterého se nalézá přírodovědné muzeum, zahradnická škola a malá zoologická zahrada.

Botanická zahrada se skládá celkem 7 ucelenějších částí. Centrální část zahrady lemovaná nádhernými alejemi tvořenými letitými stromy, převážně platany a sochami je určena především k odpočinku pařížanů a pro svůj klid je velmi vyhledávána především k polední siestě. S touto částí sousedí z jedné strany malé rosarium a z druhé strany Ecole de Botanique ("botanická škola") s ukázkou rostlin z celého světa. Další velmi zajímavou částí je překrásná alpínská zahrada s rostlinami z Korsiky, Maroka, Alp, Himaláje, Ameriky a jiných horských oblastí celého světa. V západní části zahrady jsou umístěny 3 skleníky s rostlinami z tropických a subtropických pásem Země. Nad skleníky se rozprostírá tzv. labyrint s pomníkem hraběte z Buffonu a glorietou, která je nejstarší kovovou stavbou v paříži. Nelze zde přehlédnout mohutný libanonský cedr (Cedrus libani), který má původ v britské zahradě v Kew a jedná se o vůbec první cedr vysazený ve Francii. V neposlední řadě je součástí Jardin des Plantes malá zoologická zahrada.

V sousedství botanické zahrady se mimo jiné nachází přírodovědné museum s pěti odděleními - paleontologické, paleobotanické, entomologické, mineralogické a geologické a nově oddělení evoluce.


Skleníky

     

Dominantou botanické zahrady jsou tři skleníky. Prvním je velký skleník postavený v secesním stylu. Stavbu z roku 1937 navrhl architekt René Berger. V tomto skleníku jsou pěstovány rostliny tropického pásma, jako jsou palmy, fíkovníky, banánovníky a nepřeberné množství popínavých rostlin. Na velký skleník navazuje skleník mexický postavený v letech 1834-1836 dle projektu architekta Rohaulta de Fleuryho, průkopníka architektury kovových staveb ve Francii. Skleník přibližuje návštěvníkům aridní oblasti Ameriky, jižní Afriky a Madagaskaru. Poslední skleník, skleník australský od stejného architekta ukazuje rostlinstvo tohoto světadílu.

Skleníky jsou bohužel v současné době v celkové rekonstrukci. Předpokládané otevření je naplánováno na rok 2006.

Kaktusy

 

Vzhledem k rekonstrukci skleníků nelze uvést seznam pěstovaných sukulentních rostlin.

Ve venkovní expozici, přesněji v alpínské zahradě byly objeveny následující druhy kaktusů:

Cylindropuntia fulgida
Opuntia macrocentra
Opuntia microdasys f. cristata
Opuntia roberta

Seznam pěstovaných rostlin rodu Escobaria


Dle seznamu pěstovaných sukulentních rostlin ve skleníku nejsou pěstovány žádní zástupci rodu Escobaria. Ve venkovních expozicích nebyly rovněž objeveny žádné rostliny tohoto rodu.

Dopravní spojení:

Ulicí Rue Limé od stanice metra Jussieu (linka 7, 10), nebo ze stanice metra (linka 5, 10) a RER (C) - Gare d´Austerlitz, popř. pěšky z centra po levém nábřeží řeky Seiny.

© 2002-2005   Jan Mynar

Last modified November 23, 2005

[ HOME ]